Burza práce pro osoby se zrakovým postižením

   108/2006 Sb.

   ZÁKON

   ze dne 14. března 2006

   o sociálních službách

   Změna: 29/2007 Sb.

   Změna: 213/2007 Sb.

   Změna: 261/2007 Sb. (část)

   Změna: 261/2007 Sb.

   Změna: 124/2008 Sb.

   Změna: 129/2008 Sb., 274/2008 Sb.

   Změna:  261/2007  Sb.  (část), 479/2008 Sb., 108/2009 Sb., 206/2009 Sb.
   (část)

   Změna: 206/2009 Sb.

   Změna: 223/2009 Sb.

   Změna: 362/2009 Sb.

   Změna: 227/2009 Sb.

   Změna: 206/2009 Sb. (část), 347/2010 Sb., 427/2010 Sb.

   Změna: 73/2011 Sb.

   Změna: 206/2009 Sb. (část), 347/2010 Sb. (část), 364/2011 Sb., 366/2011
   Sb., 420/2011 Sb.

   Změna: 375/2011 Sb.

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

   ČÁST PRVNÍ

   ÚVODNÍ USTANOVENÍ

   § 1

   Předmět úpravy

   (1) Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým
   osobám v nepříznivé sociální situaci (dále jen "osoba") prostřednictvím
   sociálních  služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k
   poskytování   sociálních   služeb,   výkon  veřejné  správy  v  oblasti
   sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady
   pro výkon činnosti v sociálních službách.

   (2) Tento zákon dále upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního
   pracovníka,  pokud  vykonává  činnost  v sociálních službách nebo podle
   zvláštních   právních   předpisů   při   pomoci   v   hmotné  nouzi,  v
   sociálně-právní  ochraně  dětí,  ve  školách  a školských zařízeních, u
   poskytovatelů  zdravotních  služeb,  ve  věznicích,  v  zařízeních  pro
   zajištění cizinců a v azylových zařízeních.

   § 2

   Základní zásady

   (1)  Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního
   poradenství  (§  37  odst.  2)  o možnostech řešení nepříznivé sociální
   situace nebo jejího předcházení.

   (2)   Rozsah  a  forma  pomoci  a  podpory  poskytnuté  prostřednictvím
   sociálních  služeb  musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí
   vycházet  z  individuálně  určených  potřeb osob, musí působit na osoby
   aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým
   činnostem,  které  nevedou  k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování
   nepříznivé  sociální  situace, a posilovat jejich sociální začleňování.
   Sociální  služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě
   takovými  způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských
   práv a základních svobod osob.

   § 3

   Vymezení některých pojmů

   Pro účely tohoto zákona se rozumí

   a)  sociální  službou  činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona
   zajišťujících  pomoc  a  podporu  osobám za účelem sociálního začlenění
   nebo prevence sociálního vyloučení,

   b)  nepříznivou  sociální  situací  oslabení  nebo  ztráta schopnosti z
   důvodu  věku,  nepříznivého  zdravotního  stavu,  pro krizovou sociální
   situaci,  životní  návyky  a  způsob  života  vedoucí  ke  konfliktu se
   společností,  sociálně  znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů
   trestnou  činností  jiné  fyzické  osoby nebo z jiných závažných důvodů
   řešit  vzniklou  situaci  tak,  aby  toto  řešení  podporovalo sociální
   začlenění a ochranu před sociálním vyloučením,

   c) dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle
   poznatků  lékařské  vědy  trvá  nebo  má  trvat déle než 1 rok, a který
   omezuje  funkční  schopnosti  nutné  pro  zvládání základních životních
   potřeb,

   d)  přirozeným  sociálním  prostředím  rodina a sociální vazby k osobám
   blízkým^1),  domácnost  osoby  a  sociální  vazby  k  dalším osobám, se
   kterými  sdílí  domácnost,  a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a
   realizují běžné sociální aktivity,

   e)  sociálním  začleňováním  proces, který zajišťuje, že osoby sociálně
   vyloučené  nebo  sociálním  vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a
   možností,  které  jim  napomáhají  plně  se  zapojit  do  ekonomického,
   sociálního  i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve
   společnosti považován za běžný,

   f)  sociálním vyloučením vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a
   nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace,

   g)  zdravotním  postižením  tělesné,  mentální,  duševní, smyslové nebo
   kombinované  postižení,  jehož  dopady  činí  nebo  mohou  činit  osobu
   závislou na pomoci jiné osoby,

   h)   plánem   rozvoje  sociálních  služeb  výsledek  procesu  aktivního
   zjišťování  potřeb  osob  ve  stanoveném území a hledání způsobů jejich
   uspokojování  s  využitím  dostupných  zdrojů,  jehož  obsahem je popis
   způsobu  zpracování plánu, popis a analýza existujících zdrojů a potřeb
   osob,   kterým   jsou   sociální  služby  určeny,  včetně  ekonomického
   vyhodnocení,   strategie   zajišťování  a  rozvoje  sociálních  služeb,
   povinnosti  zúčastněných  subjektů,  způsob  sledování  a vyhodnocování
   plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních
   služeb.

   § 4

   Okruh oprávněných osob

   (1)  Sociální  služby  a příspěvek na péči jsou poskytovány při splnění
   podmínek stanovených v tomto zákoně

   a)  osobě,  která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu
   podle zvláštních právních předpisů^2),

   b) osobě, které byl udělen azyl podle zvláštního právního předpisu^3),

   c)  cizinci  bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tato
   práva zaručuje mezinárodní smlouva^4),

   d)  občanovi  členského  státu  Evropské unie, pokud je hlášen na území
   České  republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu^5) po dobu
   delší  než  3  měsíce, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropských
   společenství^6) jinak,

   e)  rodinnému  příslušníkovi  občana  členského státu Evropské unie^7),
   pokud  je  hlášen  na  území  České republiky k pobytu podle zvláštního
   právního  předpisu^5)  po  dobu  delší než 3 měsíce,„nestanoví-li přímo
   použitelný předpis Evropských společenství^6) jinak,

   f)  cizinci,  který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným
   právním   postavením  dlouhodobě  pobývajícího  rezidenta  v  Evropském
   společenství  na  území  jiného členského státu Evropské unie, pokud je
   hlášen  na území České republiky k dlouhodobému pobytu podle zvláštního
   právního  předpisu^5)  po  dobu  delší než 3 měsíce, nestanoví-li přímo
   použitelný předpis Evropských společenství^48) jinak,

   g) cizinci, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území
   České  republiky  za účelem vědeckého výzkumu podle zvláštního právního
   předpisu^49),

   h) cizinci, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území
   České  republiky  za  účelem  výkonu  zaměstnání  vyžadujícího  vysokou
   kvalifikaci podle zvláštního právního předpisu^50).

   (2)  Sociální  služby  uvedené v § 57, 59 až 63 a § 69 jsou poskytovány
   při  splnění  podmínek  stanovených  v tomto zákoně také osobám legálně
   pobývajícím   na   území  České  republiky  podle  zvláštního  právního
   předpisu^5).

   § 5

   Působnost v oblasti sociálních služeb

   (1) Státní správu podle tohoto zákona vykonávají

   a) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo"),

   b) krajské úřady,

   c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,

   d) okresní správy sociálního zabezpečení,

   e)  Úřad  práce  České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní
   město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“).

   (2)  Výkon  působnosti  obecních  úřadů  obcí s rozšířenou působností a
   krajských úřadů podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.

   (3)  V  oblasti  sociálních  služeb  vykonávají  působnost podle tohoto
   zákona také obce a kraje.

   § 6

   Poskytovatelé sociálních služeb

   Poskytovateli  sociálních  služeb jsou při splnění podmínek stanovených
   tímto  zákonem  územní  samosprávné  celky  a  jimi zřizované právnické
   osoby,  další  právnické  osoby,  fyzické  osoby  a  ministerstvo a jím
   zřízené organizační složky státu.

   ČÁST DRUHÁ

   PŘÍSPĚVEK NA PÉČI

   HLAVA I

   Podmínky nároku na příspěvek na péči

   § 7

   (1)  Příspěvek  na  péči  (dále  jen  „příspěvek“)  se poskytuje osobám
   závislým  na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí
   na  zajištění  sociálních  služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto
   zákona  při  zvládání  základních  životních  potřeb  osob.  Náklady na
   příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

   (2)  Nárok  na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu
   dlouhodobě  nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické
   osoby  při  zvládání  základních  životních potřeb v rozsahu stanoveném
   stupněm  závislosti  podle  §  8,  pokud  jí tuto pomoc poskytuje osoba
   blízká  nebo  asistent  sociální  péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel
   sociálních  služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních
   služeb  podle  §  85  odst.  1  nebo  dětský domov^52), anebo speciální
   lůžkové  zdravotnické zařízení hospicového typu^7a); nárok na příspěvek
   má  tato  osoba  i  po  dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního
   předpisu^7b) poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace.

   (3) Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku.

   (4) O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.

   § 8

   Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve

   (1) Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické
   osoby ve

   a)   stupni   I   (lehká   závislost),  jestliže  z  důvodu  dlouhodobě
   nepříznivého  zdravotního  stavu  není  schopna  zvládat  tři  základní
   životní potřeby,

   b)  stupni  II  (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě
   nepříznivého  zdravotního  stavu  není  schopna  zvládat čtyři nebo pět
   základních životních potřeb,

   c)   stupni   III  (těžká  závislost),  jestliže  z  důvodu  dlouhodobě
   nepříznivého  zdravotního  stavu  není  schopna  zvládat šest nebo sedm
   základních životních potřeb,

   d)   stupni   IV   (úplná  závislost),  jestliže  z  důvodu  dlouhodobě
   nepříznivého  zdravotního  stavu  není  schopna  zvládat osm nebo devět
   základních životních potřeb,
   a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

   (2)  Osoba  starší  18  let věku se považuje za závislou na pomoci jiné
   fyzické osoby ve

   a)   stupni   I   (lehká   závislost),  jestliže  z  důvodu  dlouhodobě
   nepříznivého  zdravotního  stavu  není  schopna  zvládat tři nebo čtyři
   základní životní potřeby,

   b)  stupni  II  (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě
   nepříznivého  zdravotního  stavu  není  schopna  zvládat  pět nebo šest
   základních životních potřeb,

   c)   stupni   III  (těžká  závislost),  jestliže  z  důvodu  dlouhodobě
   nepříznivého  zdravotního  stavu  není  schopna  zvládat  sedm nebo osm
   základních životních potřeb,

   d)   stupni   IV   (úplná  závislost),  jestliže  z  důvodu  dlouhodobě
   nepříznivého  zdravotního  stavu  není schopna zvládat devět nebo deset
   základních životních potřeb,
   a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

   § 9

   (1)  Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto
   základní životní potřeby:

   a) mobilita,

   b) orientace,

   c) komunikace,

   d) stravování,

   e) oblékání a obouvání,

   f) tělesná hygiena,

   g) výkon fyziologické potřeby,

   h) péče o zdraví,

   i) osobní aktivity,

   j) péče o domácnost.

   (2)  Schopnost  zvládat  základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1
   písm.  h)  se  hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a
   režimu stanovenému ošetřujícím lékařem.

   (3)  Schopnost  zvládat  základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1
   písm. j) se nehodnotí u osob do 18 let věku.

   (4)  Při  hodnocení  schopnosti  zvládat  základní  životní  potřeby se
   hodnotí  funkční  dopad  dlouhodobě  nepříznivého  zdravotního stavu na
   schopnost  zvládat  základní  životní  potřeby;  přitom se nepřihlíží k
   pomoci,   dohledu   nebo  péči,  která  nevyplývá  z  funkčního  dopadu
   dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

   (5)  Pro  uznání  závislosti  v příslušné základní životní potřebě musí
   existovat  příčinná  souvislost  mezi  poruchou  funkčních schopností z
   důvodu  nepříznivého  zdravotního  stavu  a pozbytím schopnosti zvládat
   základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se
   hodnotí  s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby
   a  využíváním  běžně  dostupných  pomůcek,  prostředků,  předmětů denní
   potřeby  nebo  vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím
   zdravotnického prostředku.

   (6)  Bližší  vymezení  schopností  zvládat  základní  životní potřeby a
   způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis.

   § 10

   U  osoby  do  18  let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní
   životní  potřeby  podle  §  9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné
   péče  porovnává  rozsah,  intenzita  a  náročnost péče, kterou je třeba
   věnovat  posuzované  osobě  se zdravotním postižením, s péčí, kterou je
   třeba  věnovat  zdravé  fyzické  osobě téhož věku. Při stanovení stupně
   závislosti  u  osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která
   vyplývá  z  věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního
   vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou
   nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku.

   HLAVA II

   Výše příspěvku

   § 11

   (1) Výše příspěvku pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc

   a) 3 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),

   b) 6 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),

   c) 9 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),

   d) 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).

   (2) Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc

   a) 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),

   b) 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),

   c) 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),

   d) 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).

   (3) Částky příspěvku uvedené v odstavcích 1 a 2 se podle § 12 zvyšují o
   2 000 Kč za kalendářní měsíc.

   HLAVA III

   Zvýšení příspěvku

   § 12

   (1) Zvýšení příspěvku podle § 11 odst. 3 náleží

   a)  nezaopatřenému dítěti^22) do 18 let věku, kterému náleží příspěvek,
   s výjimkou

   1.  dítěte, kterému náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému
   dávek pěstounské péče podle zákona o státní sociální podpoře,

   2.  dítěte, jemuž nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému
   dávek  pěstounské péče proto, že požívá důchod z důchodového pojištění,
   který je stejný nebo vyšší než tento příspěvek,

   3.  dítěte, které je v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti
   nebo mládež, a

   b) rodiči, kterému náleží příspěvek, a který pečuje o nezaopatřené dítě
   do 18 let věku,
   jestliže   rozhodný  příjem  oprávněné  osoby  a  osob  s  ní  společně
   posuzovaných je nižší než dvojnásobek částky životního minima oprávněné
   osoby  a  osob  s  ní  společně  posuzovaných podle zákona o životním a
   existenčním minimu^27).

   (2)  Zvýšení  příspěvku  náleží v kalendářním měsíci, v němž se vyplácí
   příspěvek.

   (3)  Plné  přímé  zaopatření  v zařízení pro péči o děti nebo mládež se
   posuzuje  podle § 7 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře. Pro účely
   nároku  na  zvýšení  příspěvku se příjmem oprávněné osoby nebo společně
   posuzovaných  osob  rozumí  příjmy  podle  § 5 zákona o státní sociální
   podpoře.  Rozhodným  obdobím,  za  které  se zjišťuje příjem, je období
   kalendářního  čtvrtletí,  předcházejícího  kalendářnímu  čtvrtletí,  na
   které  se nárok na výplatu zvýšení příspěvku prokazuje, popřípadě nárok
   na  zvýšení  příspěvku  uplatňuje.  Okruh společně posuzovaných osob se
   posuzuje podle § 7 zákona o státní sociální podpoře.

   (4)  Neprokáže-li  oprávněná  osoba rozhodný příjem, zastaví se výplata
   zvýšení  příspěvku  od splátky náležející za kalendářní měsíc, do jehož
   konce  je  třeba  prokázat výši příjmů pro výplatu zvýšení příspěvku na
   následující  kalendářní  čtvrtletí. Neprokáže-li se rozhodný příjem ani
   do  konce  kalendářního  čtvrtletí, za které by se mělo uvedené zvýšení
   příspěvku vyplácet, nárok na zvýšení příspěvku zaniká.

   HLAVA IV

   Nárok na příspěvek a jeho výplatu

   § 13

   (1) Nárok na příspěvek vzniká dnem splnění podmínek stanovených v § 7 a
   8.

   (2)  Nárok  na  výplatu  příspěvku  vzniká  podáním  žádosti o přiznání
   příspěvku,  na  který  vznikl  nárok podle odstavce 1, není-li řízení o
   jeho  přiznání  zahájeno  z  moci  úřední. Příspěvek může být přiznán a
   vyplácen  nejdříve  od  počátku  kalendářního  měsíce,  ve  kterém bylo
   zahájeno řízení o přiznání příspěvku.

   (3) Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na příspěvek jen po část
   kalendářního  měsíce,  náleží  příspěvek  ve  výši,  v  jaké  náleží za
   kalendářní měsíc.

   § 14

   Změna nároku na příspěvek a jeho výplatu

   (1) Jestliže příspěvek byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než
   v  jaké  náleží,  nebo  byl  neprávem  odepřen  anebo  byl  přiznán  od
   pozdějšího  data, než od jakého náleží, příspěvek se zvýší nebo přizná,
   a to ode dne, od něhož příspěvek nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však
   3  roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na příspěvek nebo
   jeho zvýšení.

   (2)  Jestliže  příspěvek  byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce,
   než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, příspěvek
   se  odejme nebo se jeho výplata zastaví nebo sníží, a to od prvního dne
   kalendářního  měsíce,  následujícího  po kalendářním měsíci, v němž byl
   příspěvek vyplacen.

   (3)  Změní-li  se  skutečnosti  rozhodné  pro  výši  příspěvku  tak, že
   příspěvek  má  být  zvýšen, provede se zvýšení příspěvku od prvního dne
   kalendářního měsíce, ve kterém tato změna nastala.

   (4)  Změní-li  se  skutečnosti  rozhodné  pro  výši  příspěvku  tak, že
   příspěvek  má  být  snížen, provede se snížení příspěvku od prvního dne
   kalendářního  měsíce,  následujícího  po  kalendářním měsíci, ve kterém
   bylo vydáno rozhodnutí o snížení příspěvku.

   (5)  Změní-li  se  skutečnosti  rozhodné pro nárok na příspěvek tak, že
   příspěvek  nenáleží,  příspěvek  se  odejme od prvního dne kalendářního
   měsíce  následujícího  po  kalendářním  měsíci,  v  němž  byl příspěvek
   vyplacen.

   § 14a

   (1)  Příspěvek  se  nevyplácí,  jestliže  je  oprávněné  osobě  po celý
   kalendářní  měsíc  poskytována  zdravotní péče v průběhu hospitalizace,
   nejde-li  o  poskytování  sociálních  služeb  podle  § 52; to neplatí v
   případě,  kdy  je  s  oprávněnou  osobou  k hospitalizaci přijata podle
   jiného  právního  předpisu^7c)  jako průvodce fyzická osoba, která byla
   uvedena  v  žádosti  o příspěvek, popřípadě ohlášena podle § 21 odst. 1
   písm.  d)  nebo  §  21  odst.  2 písm. c) jako osoba poskytující pomoc.
   Podmínka celého kalendářního měsíce není splněna, pokud k hospitalizaci
   došlo  první  den  v  kalendářním  měsíci  nebo  k  propuštění z tohoto
   zařízení  došlo poslední den v kalendářním měsíci. Výplata příspěvku se
   zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním
   měsíci, ve kterém byla oprávněná osoba k hospitalizaci přijata, není-li
   podle  §  21a  odst.  1 ohlášeno propuštění ze zdravotnického zařízení.
   Výplata  příspěvku  se  obnoví  od  prvního dne kalendářního měsíce, ve
   kterém hospitalizace netrvala po celý kalendářní měsíc.

   (2)  Dosáhne-li  oprávněná  osoba  18 let věku, příspěvek se vyplácí od
   následujícího   kalendářního   měsíce  ve  výši  podle  §  11  odst.  2
   odpovídající   stupni  závislosti  stanovenému  před  18.  rokem  věku.
   Současně  krajská  pobočka  Úřadu  práce zahájí řízení z moci úřední za
   účelem nového stanovení stupně závislosti podle § 8 a tomu odpovídající
   výše příspěvku.

   § 15

   Zánik nároku na příspěvek a jeho výplatu

   (1) Nárok na příspěvek nezaniká uplynutím času.

   (2)  Nárok na výplatu příspěvku nebo jeho části zaniká uplynutím 1 roku
   ode dne, od kterého příspěvek nebo jeho část náleží, nejde-li o případy
   podle § 14 odst. 1. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o příspěvku.

   § 16

   Přechod nároku na příspěvek a jeho výplatu

   (1)  Zemřel-li  žadatel  o  příspěvek  před  pravomocným  rozhodnutím o
   příspěvku,  vstupuje do dalšího řízení a nabývá nárok na částky splatné
   do  dne jeho smrti osoba blízká, asistent sociální péče uvedený v § 83,
   zařízení sociálních služeb poskytující pobytové sociální služby podle §
   48, 49 nebo 50, zdravotnické zařízení poskytující sociální služby podle
   §  52,  dětský  domov  nebo  speciální  lůžkové  zdravotnické  zařízení
   hospicového  typu,  pokud  některá  z těchto fyzických nebo právnických
   osob  byla  uvedena  v  žádosti o příspěvek, popřípadě v průběhu řízení
   ohlášena  podle  §  21  odst.  1  písm. d), jako osoba, která poskytuje
   žadateli o příspěvek pomoc. Účastníky řízení se stávají všechny fyzické
   nebo právnické osoby uvedené ve větě první, které se od zahájení řízení
   podílely  na  pomoci žadateli o příspěvek do dne jeho smrti. Tyto osoby
   nabývají  nárok  na  částky  příspěvku  splatné do dne smrti žadatele o
   příspěvek  za kalendářní měsíc, ve kterém poskytovaly pomoc. Pokud se v
   kalendářním  měsíci podílelo na pomoci žadateli o příspěvek více těchto
   osob, nabývají nárok na částku příspěvku rovným dílem, pokud nepředloží
   příslušné  krajské  pobočce Úřadu práce dohodu o jiném rozdělení částky
   příspěvku.  Nárok na výplatu příspěvku nenáleží za kalendářní měsíc, ve
   kterém  žadatel  o  příspěvek  zemřel,  pokud  mu od prvního dne tohoto
   kalendářního  měsíce  do  dne  smrti  byla poskytována zdravotní péče v
   průběhu hospitalizace.

   (2)  Jestliže byl příspěvek přiznán před smrtí oprávněné osoby, vyplatí
   se  splatné  částky  příspěvku,  které  nebyly  vyplaceny  do dne smrti
   oprávněné osoby, fyzické nebo právnické osobě uvedené v odstavci 1 větě
   první,  pokud  v kalendářním měsíci, za který nebyl příspěvek vyplacen,
   poskytovala oprávněné osobě pomoc a byla uvedena v žádosti o příspěvek,
   popřípadě  ohlášena podle § 21 odst. 1 písm. d) nebo § 21 odst. 2 písm.
   c).  Pokud  se v kalendářním měsíci, za který nebyl příspěvek vyplacen,
   podílelo  na  pomoci  oprávněné  osobě  více fyzických nebo právnických
   osob,  nabývají  tyto  osoby  nárok  na  příspěvek  rovným dílem, pokud
   nepředloží  příslušné  krajské  pobočce  Úřadu  práce  dohodu  o  jiném
   rozdělení  částky  příspěvku.  Nárok  na  výplatu příspěvku nenáleží za
   kalendářní  měsíc,  ve  kterém  oprávněná  osoba  zemřela,  pokud jí od
   prvního  dne  tohoto  kalendářního měsíce do dne smrti byla poskytována
   zdravotní péče v průběhu hospitalizace.

   (3) Nárok na příspěvek není předmětem dědictví.

   § 17

   Postoupení a srážky

   (1) Nárok na příspěvek nelze postoupit ani dát do zástavy.

   (2) Příspěvek nepodléhá výkonu rozhodnutí a nemůže být předmětem dohody
   o srážkách.

   HLAVA V

   Výplata příspěvku

   § 18

   Způsob výplaty příspěvku

   (1)  Příspěvek  se vyplácí měsíčně, a to v kalendářním měsíci, za který
   náleží.

   (2) Příspěvek vyplácí krajská pobočka Úřadu práce, která je příslušná k
   rozhodnutí o příspěvku.

   (3)  Příspěvek se vyplácí v české měně prostřednictvím karty sociálních
   systémů^53),  a  to  využitím  platební  funkce  karty nebo převodem na
   platební  účet  určený příjemcem příspěvku anebo v hotovosti. Požádá-li
   příjemce  příspěvku  o  změnu  způsobu  výplaty  příspěvku,  je krajská
   pobočka   Úřadu   práce   povinna  provést  změnu  způsobu  výplaty  od
   kalendářního  měsíce  následujícího  po kalendářním měsíci, v němž byla
   taková žádost doručena.

   (4)  Výši  úhrady  potřebné  pomoci  poskytnuté v kalendářním měsíci je
   poskytovatel  sociálních  služeb,  který  poskytuje  sociální služby na
   základě  oprávnění  k  jejich  poskytování  podle § 78 odst. 1, povinen
   příjemci  příspěvku písemně vyúčtovat nejpozději do 15 kalendářních dnů
   po uplynutí kalendářního měsíce, v němž byla pomoc poskytnuta.

   (5)  Podle  odstavců 3 a 4 se nepostupuje, jde-li o výplatu příspěvku z
   důvodu  přechodu  nároku  na jeho výplatu podle § 16, a je-li příspěvek
   vyplácen  do  ciziny;  v  těchto  případech  způsob výplaty určí plátce
   příspěvku, a to buď v hotovosti, nebo poukazem na platební účet.

   (6)  Dojde-li  v  době,  ve které je příspěvek vyplácen, ke změně místa
   trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby, zastaví krajská pobočka
   Úřadu   práce,  která  byla  před  touto  změnou  k  výplatě  příspěvku
   příslušná,  výplatu  příspěvku,  a  to nejpozději do konce kalendářního
   měsíce  následujícího po kalendářním měsíci, v němž se o změně trvalého
   nebo  hlášeného pobytu oprávněné osoby dozvěděla. Krajská pobočka Úřadu
   práce uvedená ve větě první předá krajské pobočce Úřadu práce příslušné
   podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby podklady, na
   jejichž  základě byl příspěvek přiznán. Příslušná krajská pobočka Úřadu
   práce  vyplácí  příspěvek od měsíční splátky následující po kalendářním
   měsíci, v němž byla výplata příspěvku zastavena.

   § 18a

   zrušen

   § 19

   Příjemce příspěvku

   (1)  Příjemcem  příspěvku  je  oprávněná  osoba, není-li dále stanoveno
   jinak.

   (2) Namísto oprávněné osoby je příjemcem příspěvku

   a) zákonný zástupce, nebo

   b)  jiná fyzická osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do
   péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

   § 20

   Výplata příspěvku zvláštnímu příjemci

   (1) Krajská pobočka Úřadu práce ustanoví zvláštního příjemce příspěvku,
   jestliže oprávněná osoba, popřípadě jiný příjemce příspěvku uvedený v §
   19 odst. 2,

   a) nemůže příspěvek přijímat, nebo

   b)  nevyužívá  příspěvek  nebo  nemůže  příspěvek  využívat k zajištění
   potřebné pomoci.

   (2)  S  ustanovením zvláštního příjemce musí oprávněná osoba, popřípadě
   jiný příjemce příspěvku uvedený v § 19 odst. 2, souhlasit; souhlas této
   osoby  se  nevyžaduje,  pokud vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle
   vyjádření  poskytovatele zdravotních služeb nemůže tento souhlas podat,
   a  v  případě,  kdy zvláštní příjemce je ustanoven z důvodu uvedeného v
   odstavci  1  písm.  b).  Zvláštním  příjemcem nemůže být ustanoven ten,
   jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy oprávněné osoby.

   (3)  Krajská pobočka Úřadu práce může ustanovit zvláštním příjemcem jen
   fyzickou osobu, která s tímto ustanovením souhlasí.

   (4)  Zvláštní  příjemce  je  povinen  příspěvek  používat  ve  prospěch
   oprávněné osoby. Zvláštní příjemce ustanovený podle odstavce 1 písm. a)
   používá příspěvek podle pokynů oprávněné osoby, s výjimkou osoby, která
   vzhledem  ke  svému  zdravotnímu  stavu  podle  vyjádření poskytovatele
   zdravotních  služeb  nemůže  tyto  pokyny udělovat. Na žádost oprávněné
   osoby  nebo  na žádost krajské pobočky Úřadu práce je zvláštní příjemce
   povinen podat písemné vyúčtování příspěvku, který mu byl vyplacen, a to
   ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této žádosti.

   (5)   Krajská   pobočka  Úřadu  práce  zruší  rozhodnutí  o  ustanovení
   zvláštního  příjemce,  jestliže  odpadly důvody, pro které byl zvláštní
   příjemce  ustanoven,  nebo jestliže zvláštní příjemce neplní povinnosti
   uvedené v odstavci 4.

   HLAVA VI

   Povinnosti  žadatele  o  příspěvek,  oprávněné  osoby a jiného příjemce
   příspěvku

   § 21

   (1) Žadatel o příspěvek a oprávněná osoba, jejichž zdravotní stav
   je třeba posoudit pro stanovení stupně závislosti, jsou povinni

   a) podrobit se sociálnímu šetření,

   b)  podrobit  se  vyšetření  zdravotního  stavu  lékařem  plnícím úkoly
   okresní správy sociálního zabezpečení, popřípadě lékařem určeným Českou
   správou sociálního zabezpečení, podrobit se vyšetření zdravotního stavu
   u  poskytovatele zdravotních služeb určeného okresní správou sociálního
   zabezpečení   anebo  jinému  odbornému  vyšetření,  předložit  určenému
   poskytovateli  zdravotních  služeb lékařské nálezy ošetřujících lékařů,
   které  jim  byly  vydány,  sdělit  a  doložit  další  údaje, které jsou
   významné  pro  vypracování  posudku,  nebo poskytnout jinou součinnost,
   která je potřebná k vypracování posudku, jsou-li k tomu okresní správou
   sociálního  zabezpečení  vyzváni,  a to ve lhůtě, kterou okresní správa
   sociálního zabezpečení určí,

   c) osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo
   výplatu,

   d)  písemně  ohlásit  příslušné  krajské  pobočce Úřadu práce v průběhu
   řízení o příspěvku změny ve skutečnostech, které byly uvedeny v žádosti
   o příspěvek, a změny rozhodné pro průběh řízení, a to ve lhůtě do 8 dnů
   ode  dne, kdy taková změna nastala; tato povinnost musí být splněna i v
   době přerušení řízení.

   (2) Příjemce příspěvku je povinen

   a) písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce do 8 dnů změny
   ve  skutečnostech  rozhodných  pro  nárok  na příspěvek, jeho výši nebo
   výplatu,

   b)  na výzvu příslušné krajské pobočky Úřadu práce osvědčit skutečnosti
   rozhodné  pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu, a to ve lhůtě
   do  8  dnů  ode  dne  doručení výzvy, neurčila-li krajská pobočka Úřadu
   práce lhůtu delší,

   c) písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce změny týkající
   se  zajištění  pomoci,  a  to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato změna
   nastala;   tuto   povinnost   plní   příjemce  příspěvku  na  tiskopisu
   předepsaném  ministerstvem,  jehož  součástí  je  písemný souhlas osoby
   blízké  anebo  jiné  fyzické  osoby nebo právnické osoby s poskytováním
   pomoci oprávněné osobě,

   d)  využívat příspěvek na zajištění potřebné pomoci osobou blízkou nebo
   asistentem sociální péče uvedeným v § 83 nebo poskytovatelem sociálních
   služeb,  který  je  zapsán  v  registru poskytovatelů sociálních služeb
   podle  §  85  odst.  1,  nebo dětským domovem anebo speciálním lůžkovým
   zdravotnickým zařízením hospicového typu,

   e)  písemně  ohlásit  příslušné  krajské  pobočce  Úřadu práce do konce
   kalendářního  měsíce  následujícího  po uplynutí kalendářního čtvrtletí
   výši příjmu rozhodnou pro zvýšení příspěvku podle § 12.

   (3)  Výplata  příspěvku  může  být  po  předchozím  písemném upozornění
   zastavena,  příspěvek může být odňat nebo nepřiznán, jestliže žadatel o
   příspěvek,   oprávněná  osoba  nebo  jiný  příjemce  příspěvku  nesplní
   některou povinnost uvedenou v odstavci 1 a 2.

   (4)  Výplata  příspěvku se zastaví, jestliže příjemce příspěvku nesplní
   oznamovací  povinnost uvedenou v odstavci 2 písm. a) až c), a to ani na
   výzvu  krajské  pobočky  Úřadu  práce  ve  lhůtě 8 dnů ode dne doručení
   výzvy,  ve které byl příjemce příspěvku na následek porušení oznamovací
   povinnosti  upozorněn.  Výplata  příspěvku  se  zastaví  od prvního dne
   kalendářního měsíce, ve kterém tato lhůta uplynula.

   (5)  Jestliže  byla  výplata  příspěvku  zastavena  z  důvodu nesplnění
   některé z povinností uvedených v odstavcích 1 a 2, výplata příspěvku se
   obnoví  od  třetího  kalendářního  měsíce  následujícího po kalendářním
   měsíci, ve kterém byla povinnost opět splněna.

   § 21a

   (1)  Osoba  blízká  nebo  asistent  sociální péče uvedený v § 83, který
   poskytuje oprávněné osobě pomoc, jsou povinni písemně ohlásit příslušné
   krajské  pobočce  Úřadu práce přijetí oprávněné osoby k hospitalizaci a
   propuštění  z  hospitalizace,  a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato
   skutečnost   nastala,  pokud  tuto  povinnost  nemůže  splnit  příjemce
   příspěvku  podle  §  21  odst. 2 písm. a); tuto povinnost má i zařízení
   sociálních  služeb  uvedené  v § 48 až 51, jestliže poskytuje oprávněné
   osobě pobytové sociální služby, a dětský domov.

   (2)  Osoba  blízká, asistent sociální péče uvedený v § 83, poskytovatel
   sociálních  služeb, který poskytuje pobytové sociální služby podle § 48
   až  51,  zdravotnické zařízení, které poskytuje sociální služby podle §
   52, a speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu a dětský
   domov,  pokud  poskytovaly  oprávněné osobě pomoc, jsou povinny ohlásit
   úmrtí oprávněné osoby příslušné krajské pobočce Úřadu práce ve lhůtě do
   8 dnů ode dne úmrtí oprávněné osoby.

   § 22

   Přeplatky

   (1)  Příjemce příspěvku, který přijal příspěvek nebo jeho část, ačkoliv
   musel  z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší
   částce,  než  náležel,  nebo  jinak způsobil, že příspěvek byl vyplacen
   neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen tento přeplatek vrátit.

   (2)  Nárok na vrácení přeplatku zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byl
   vyplacen.  Tato lhůta neplyne po dobu řízení o opravném prostředku nebo
   o žalobě.

   (3)  O  povinnosti  vrátit  přeplatek  podle  odstavců  1 a 2 rozhoduje
   krajská  pobočka  Úřadu  práce,  která příspěvek vyplácí nebo naposledy
   vyplácela.  Přeplatky  vybírá  krajská  pobočka  Úřadu  práce,  která o
   povinnosti vrátit přeplatek rozhodla.

   (4)  Povinnost  vrátit  přeplatek  nevzniká,  jestliže  tento přeplatek
   nepřesahuje částku 100 Kč.

   (5)  Krajská pobočka Úřadu práce může rozhodnout o prominutí povinnosti
   vrátit  přeplatek,  jde-li  o  částku do 20 000 Kč v každém jednotlivém
   případě  nebo  na  základě  předchozího souhlasu ministerstva, jde-li o
   částku nad 20 000 Kč v každém jednotlivém případě.

   (6)  Vrácené prostředky podle odstavce 1 jsou příjmem státního rozpočtu
   v  případě  jejich  vrácení  v  jiném roce, než v roce poskytnutí; tyto
   prostředky  je  povinen  orgán,  který je vybral, bezodkladně odvést do
   státního  rozpočtu.  Vrácené prostředky, k jejichž vrácení došlo v roce
   jejich  poskytnutí ze státního rozpočtu, se použijí ke stejnému účelu v
   tomtéž  roce,  popřípadě  se  stávají  předmětem  finančního vypořádání
   vztahů se státním rozpočtem.

   HLAVA VII

   Řízení o příspěvku

   § 23

   (1)  Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti
   podané na tiskopisu předepsaném ministerstvem; pokud není osoba schopna
   jednat  samostatně  a  nemá  zástupce, zahajuje se řízení o příspěvku z
   úřední moci.

   (2)  Je-li  nezletilá  osoba  svěřena na základě rozhodnutí příslušného
   orgánu  do  péče  jiné fyzické osoby, zastupuje ji v řízení o příspěvku
   tato fyzická osoba.

   (3)  Využívá-li  nezletilá  osoba pobytové služby (§ 48, 50, 52), vyzve
   krajská  pobočka Úřadu práce osobu uvedenou v odstavci 2 nebo zákonného
   zástupce,  aby  požádali  o  příspěvek  nejpozději  do 2 měsíců ode dne
   doručení  výzvy.  Pokud  tak  v  této  lhůtě  neučiní  nebo pokud pobyt
   zákonného  zástupce  této  osoby  anebo osoby uvedené v odstavci 2 není
   znám,  zastupuje  tuto  osobu  v řízení o příspěvku zařízení sociálních
   služeb.

   (4)  Řízení o změně výše již přiznaného příspěvku nebo o zastavení jeho
   výplaty nebo o jeho odnětí se zahajuje na návrh příjemce příspěvku nebo
   z  moci úřední, nejde-li o postup podle § 26a odst. 1, v němž se řízení
   nevede.  Návrh  na  změnu  výše  přiznaného  příspěvku  podává příjemce
   příspěvku na tiskopisu předepsaném ministerstvem.

   (5)  Krajská  pobočka  Úřadu  práce  ustanoví  pro  řízení  o příspěvku
   opatrovníka též osobě, která není schopna vzhledem ke svému zdravotnímu
   stavu  jednat  samostatně  a  nemá  zástupce;  o ustanovení opatrovníka
   rozhoduje  krajská  pobočka  Úřadu  práce na základě lékařského posudku
   vydaného poskytovatelem zdravotních služeb.

   § 24

   Žádost  o  příspěvek  musí kromě náležitostí stanovených správním řádem
   dále obsahovat

   a)  označení  fyzické  nebo právnické osoby, která osobě poskytuje nebo
   bude  poskytovat  pomoc,  rozsah  pomoci a písemný souhlas fyzické nebo
   právnické osoby s jejím poskytováním,

   b) určení, jakým způsobem má být příspěvek vyplácen,

   c)  doklad o výši příjmu oprávněné osoby a společně posuzovaných osob v
   rozhodném období v případech, kdy má být podle § 12 příspěvek zvýšen.

   § 25

   (1)  Krajská  pobočka  Úřadu  práce provádí pro účely posuzování stupně
   závislosti  podle  odstavce  3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje
   schopnost  samostatného  života osoby v přirozeném sociálním prostředí.
   Sociální  šetření  provádí  sociální  pracovník. O provedeném sociálním
   šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání
   předkládá posuzované osobě.

   (2)   Krajská  pobočka  Úřadu  práce  zašle  příslušné  okresní  správě
   sociálního  zabezpečení^8)  žádost o posouzení stupně závislosti osoby;
   součástí  této  žádosti  je  písemný záznam o sociálním šetření a kopie
   žádosti osoby o příspěvek.

   (3)  Při  posuzování  stupně  závislosti  osoby  vychází okresní správa
   sociálního  zabezpečení  ze  zdravotního stavu osoby doloženého nálezem
   vydaným   poskytovatelem  zdravotních  služeb,  z  výsledku  sociálního
   šetření  a  zjištění  potřeb  osoby,  popřípadě  z  výsledků  funkčních
   vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

   (4)  Okresní  správa  sociálního  zabezpečení  zašle  příslušné krajské
   pobočce   Úřadu  práce  stejnopis  posudku  vydaného  podle  zvláštního
   právního  předpisu^51)  s  uvedením  základních životních potřeb, které
   osoba není schopna zvládat, a dále s uvedením, zda jde o osobu s úplnou
   nebo  praktickou  hluchotou  nebo  hluchoslepou,  jestliže  tato  osoba
   nezvládá  základní  životní potřeby v oblasti orientace. Toto posouzení
   je  součástí rozhodnutí o přiznání či zamítnutí příspěvku, které obdrží
   žadatel.

   (5)  Krajská pobočka Úřadu práce provádí sociální šetření také, pokud o
   to  okresní  správa  sociálního  zabezpečení  požádá  v  případech, kdy
   provádí kontrolu původního posouzení zdravotního stavu osoby.

   § 26

   Obecní  úřad obce s rozšířenou působností přeruší řízení o příspěvku na
   dobu,  po  kterou okresní správa sociálního zabezpečení posuzuje stupeň
   závislosti  osoby.  Obecní  úřad  obce  s rozšířenou působností přeruší
   řízení  o  příspěvku  také  na  dobu,  po  kterou  je osobě poskytována
   zdravotní  péče  v  průběhu  hospitalizace, pokud nebylo do dne přijetí
   osoby k hospitalizaci provedeno sociální šetření.

   § 26a

   (1)  Řízení  se  nevede,  jestliže  krajská pobočka Úřadu práce zastaví
   výplatu  příspěvku  podle § 14a odst. 1, § 18 odst. 6 nebo § 21 odst. 4
   anebo  podle § 14a odst. 2 věty první změní výši vypláceného příspěvku.
   V  těchto  případech  je  krajská  pobočka  Úřadu práce povinna doručit
   příjemci  příspěvku písemné oznámení o zastavení výplaty příspěvku nebo
   o změně jeho výše. Písemné oznámení se nedoručuje do vlastních rukou.

   (2)   Proti  postupu  uvedenému  v  odstavci  1  lze  uplatnit  námitky
   nejpozději  do  15 dnů od posledního dne kalendářního měsíce, ve kterém
   byla  výplata  příspěvku  zastavena  nebo ve kterém došlo ke změně jeho
   výše.

   (3)  Námitky  se  podávají  písemně  u  příslušné krajské pobočky Úřadu
   práce.  Tato krajská pobočka Úřadu práce vydá do 30 dnů ode dne, kdy jí
   námitky  došly,  rozhodnutí  o zastavení výplaty příspěvku nebo o změně
   jeho výše.

   § 27

   zrušen

   § 28

   (1)  O  odvolání proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce rozhoduje
   ministerstvo.

   (2)   Stupeň   závislosti   pro   účely   odvolacího   řízení  posuzuje
   ministerstvo^9); ustanovení § 26 platí obdobně.

   (3) Odvolání nemá odkladný účinek.

   HLAVA VIII

   Kontrola využívání příspěvku

   § 29

   (1) Krajská pobočka Úřadu práce kontroluje, zda

   a) příspěvek byl využit k zajištění pomoci,

   b)  pomoc  je  poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče
   uvedeným v § 83, nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán
   v  registru  poskytovatelů  sociálních  služeb podle § 85 odst. 1, nebo
   dětským  domovem  anebo  speciálním  lůžkovým  zdravotnickým  zařízením
   hospicového typu^7a),

   c)  pomoc  je  poskytována  osobně  tím,  kdo  byl  uveden  v žádosti o
   příspěvek,  popřípadě  ohlášen  podle  §  21 odst. 1 písm. d) nebo § 21
   odst. 2 písm. c),

   d)  způsob poskytované pomoci a její rozsah odpovídá stanovenému stupni
   závislosti  a  zda je zaměřena na základní životní potřeby, které podle
   výsledku   posouzení   stupně  závislosti  okresní  správou  sociálního
   zabezpečení není osoba schopna zvládat,

   e)  v  případě, kdy je pomoc poskytována osobou blízkou nebo asistentem
   sociální  péče  uvedeným  v § 83, je tato osoba zdravotně způsobilá; za
   zdravotně  způsobilou  osobu  k poskytování pomoci se nepovažuje osoba,
   která  má  sama  nárok  na příspěvek, ledaže lékařským posudkem vydaným
   poskytovatelem  zdravotních  služeb  doloží,  že  je schopna tuto pomoc
   poskytovat,

   f)   byla   s  poskytovatelem  sociálních  služeb  uzavřena  smlouva  o
   poskytování sociálních služeb.

   (2)  Zaměstnanci  státu zařazení k výkonu práce v krajské pobočce Úřadu
   práce  a  zaměstnanci státu zařazení k výkonu práce v ministerstvu jsou
   na  základě  souhlasu osoby oprávněni vstupovat do obydlí, v němž osoba
   žije,  za  účelem  provedení  sociálního  šetření  a kontroly využívání
   příspěvku.  Oprávnění  k  této činnosti jsou povinni prokázat služebním
   průkazem  společně  se zvláštním oprávněním vydaným příslušnou krajskou
   pobočkou  Úřadu  práce  nebo  ministerstvem  jako  doložkou  služebního
   průkazu.  Toto zvláštní oprávnění obsahuje označení účelu vydání, číslo
   služebního  průkazu,  jméno,  popřípadě jména, a příjmení zaměstnance a
   identifikační   údaje  vydávající  krajské  pobočky  Úřadu  práce  nebo
   ministerstva.

   (3)  Na  postup  při  kontrole  podle  odstavce 1 se nevztahuje zákon o
   státní kontrole^34).

   (4)  O výsledku kontroly podle odstavce 1 provede krajská pobočka Úřadu
   práce   záznam  do  spisu,  který  obsahuje  zejména  popis  zjištěných
   skutečností  s  uvedením  nedostatků  a  označení  ustanovení  právních
   předpisů,  které  byly  porušeny. Záznam o výsledku kontroly podepisují
   osoby,  které  kontrolu  provedly.  Se  záznamem  musí být kontrolovaný
   seznámen.

   (5) Zjistí-li krajská pobočka Úřadu práce při kontrole podle odstavce 1
   závažné  nedostatky v poskytovaných sociálních službách nebo zjistí-li,
   že  sociální služby jsou poskytovány bez oprávnění k jejich poskytování
   podle  §  78  odst. 1, je povinna neprodleně písemně informovat krajský
   úřad příslušný podle § 78 odst. 2.

   (6)  Poskytuje-li  oprávněné  osobě pomoc osoba blízká^1) nebo asistent
   sociální  péče, krajská pobočka Úřadu práce vydá těmto osobám na jejich
   žádost bezplatně písemné potvrzení prokazující dobu této péče pro účely
   hmotné   nouze,   zdravotního   pojištění,   důchodového   pojištění  a
   zaměstnanosti;  v  tomto  potvrzení vždy uvede stupeň závislosti osoby,
   které  je  péče  poskytována.  Pro  účely  důchodového  pojištění  se v
   potvrzení uvede též údaj o výši příspěvku, která oprávněné osobě v době
   poskytování pomoci náležela.

   (7)  Příjemce  příspěvku je povinen na vyžádání správního orgánu, který
   provádí  kontrolu využívání příspěvku prokázat, že byl příspěvek využit
   k  zajištění  pomoci,  a  to způsobem, který osvědčí využití příspěvku,
   nebo  dokladem  o  vyplacení příspěvku fyzickým nebo právnickým osobám,
   které   poskytují  pomoc  při  zvládání  základních  životních  potřeb,
   uvedeným  v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášeným podle § 21 odst. 1
   písm.  d)  nebo § 21 odst. 2 písm. c), a to nejvýše 1 rok zpětně, anebo
   využitím platební funkce karty sociálních systémů.

   HLAVA IX

   Informační systém o příspěvku

   § 30

   (1)  Údaje  o  žadatelích  o  příspěvek,  o  příjemcích příspěvku, výši
   příspěvku  a  o fyzických a právnických osobách, které poskytují pomoc,
   jsou  vedeny  v  informačním  systému  o  příspěvku  na  péči, který je
   součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí, jehož
   správcem  je  ministerstvo.  Krajské pobočky Úřadu práce jsou oprávněny
   zpracovávat údaje potřebné pro rozhodování o příspěvku, včetně osobních
   údajů,  v  informačním  systému o příspěvku, a to v elektronické podobě
   způsobem  umožňujícím  dálkový  přístup  a zároveň zajišťujícím ochranu
   osobních údajů^10).

   (2)  Ministerstvo  zajišťuje  pro  provádění  zákona na vlastní náklady
   počítačový  program  (software),  potřebný pro rozhodování o příspěvku,
   jeho výplatu a kontrolu, včetně jeho aktualizací, a poskytuje bezplatně
   tento program krajským pobočkám Úřadu práce.

   (3)   Ministerstvo  vnitra  nebo  Policie  České  republiky  pro  účely
   příspěvku poskytuje ministerstvu a krajským pobočkám Úřadu práce

   a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

   b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

   c) údaje z agendového informačního systému cizinců,

   d)  údaje  z  registru  rodných  čísel o fyzických osobách, kterým bylo
   přiděleno  rodné  číslo,  avšak  nejsou vedeny v informačních systémech
   uvedených v písmenech b) a c).

   (4) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou

   a) příjmení,

   b) jméno, popřípadě jména,

   c) adresa místa pobytu,

   d)  datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
   cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

   e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území
   České  republiky,  datum  úmrtí,  místo  a stát, na jehož území k úmrtí
   došlo;  je-li  vydáno  rozhodnutí  soudu  o prohlášení za mrtvého, den,
   který  je  v  rozhodnutí  uveden jako den smrti nebo den, který subjekt
   údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto
   rozhodnutí,

   f) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

   (5) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. b) jsou

   a)  jméno,  popřípadě  jména,  příjmení,  popřípadě jejich změna, rodné
   příjmení,

   b) datum narození,

   c) místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, místo a
   stát, na jehož území se narodil,

   d) rodné číslo a jeho změny,

   e) státní občanství,

   f)  adresa  místa  trvalého  pobytu,  včetně  předchozích  adres  místa
   trvalého pobytu,

   g)  počátek  trvalého  pobytu,  popřípadě  datum  zrušení údaje o místu
   trvalého  pobytu  nebo  datum  ukončení  trvalého pobytu na území České
   republiky,

   h) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům,

   i)  rodné  číslo  otce,  matky,  popřípadě jiného zákonného zástupce; v
   případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo,
   jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,

   j)  rodné  číslo  manžela; je-li manželem cizinec, který nemá přiděleno
   rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a datum jeho
   narození,

   k)  rodné  číslo  dítěte;  je-li  dítětem cizinec, který nemá přiděleno
   rodné  číslo,  jeho  jméno,  popřípadě  jména  a  příjmení a datum jeho
   narození,

   l)  datum,  místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České
   republiky, datum, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,

   m)  den,  který  byl  v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden
   jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil.

   (6) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. c) jsou

   a) jméno, popřípadě jména, příjmení, jejich změna, rodné příjmení,

   b) datum narození,

   c) místo a stát narození,

   d) rodné číslo a jeho změny,

   e) státní občanství,

   f) druh a adresa místa pobytu,

   g) číslo a platnost oprávnění k pobytu,

   h) počátek pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o pobytu,

   i) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům,

   j)  správní  nebo soudní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup
   na území České republiky,

   k)  jméno,  popřípadě jména, příjmení dítěte, pokud je dítě cizincem, a
   jeho  rodné  číslo;  v  případě, že rodné číslo nebylo přiděleno, datum
   narození,

   l)  jméno,  popřípadě  jména,  příjmení  otce,  matky, popřípadě jiného
   zákonného  zástupce,  pokud  jsou  cizinci,  a  jejich  rodné  číslo; v
   případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo,
   jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,

   m)  datum,  místo  a  okres  úmrtí;  jde-li  o  úmrtí  mimo území České
   republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí,

   n)  den,  který  byl  v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden
   jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil,

   o)  jméno,  popřípadě  jména,  příjmení  nezletilého cizince, který byl
   cizinci s povolením k pobytu na území České republiky nebo jeho manželu
   rozhodnutím  příslušného  orgánu  svěřen do náhradní rodinné péče, nebo
   který  byl  cizincem s povolením k pobytu na území České republiky nebo
   jeho  manželem  osvojen  anebo  jehož  poručníkem  nebo  manželem  jeho
   poručníka je cizinec s povolením k pobytu na území České republiky,

   p)  jméno,  popřípadě jména, příjmení osamělého cizince staršího 65 let
   bez  ohledu  na  věk  cizince,  který se o sebe nedokáže ze zdravotních
   důvodů  sám postarat, jde-li o sloučení rodiny s rodičem nebo dítětem s
   povolením k pobytu na území České republiky,

   q)  jméno,  popřípadě  jména,  příjmení cizince, který je nezaopatřeným
   přímým   příbuzným  ve  vzestupné  nebo  sestupné  linii  nebo  takovým
   příbuzným manžela občana Evropské unie,

   r) jméno, popřípadě jména, příjmení rodiče nezletilého cizince, kterému
   byl udělen azyl podle zvláštního právního předpisu, a jeho rodné číslo;
   jde-li  o cizince, kteří nemají přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě
   jména, příjmení a datum narození.

   (7) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. d) jsou

   a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

   b) den, měsíc a rok narození,

   c)  místo  narození;  u  fyzické  osoby  narozené v cizině místo a stát
   narození,

   d) rodné číslo a jeho změny.

   (8) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru
   obyvatel,   se  využijí  z  agendového  informačního  systému  evidence
   obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou
   ve tvaru předcházejícím současný stav.

   (9)  Z  poskytovaných  údajů  lze  v konkrétním případě použít vždy jen
   takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

   (10)  Krajské  pobočky  Úřadu práce jsou povinny zajistit uložení všech
   údajů  z informačního systému, které byly získány na základě zpracování
   údajů  podle  odstavce  1,  a  všech  písemností  a spisů týkajících se
   pravomocně   ukončených   správních  řízení  o  příspěvku  po  dobu  15
   kalendářních  let  následujících  po  kalendářním  roce, v němž došlo k
   pravomocnému  ukončení  takového  správního  řízení  nebo  k poslednímu
   uložení  údajů  do  informačního  systému.  Pro  účely tohoto zákona se
   písemností  a  spisem rozumí spis a písemnost podle zvláštního právního
   předpisu^13).

   HLAVA X

   zrušena

   § 31

   zrušen

   ČÁST TŘETÍ

   SOCIÁLNÍ SLUŽBY

   HLAVA I

   Druhy  sociálních  služeb  a  úhrada  nákladů za poskytování sociálních
   služeb

   Díl 1

   Základní druhy a formy sociálních služeb

   § 32

   Sociální služby zahrnují

   a) sociální poradenství,

   b) služby sociální péče,

   c) služby sociální prevence.

   § 33

   Formy poskytování sociálních služeb

   (1)  Sociální služby se poskytují jako služby pobytové, ambulantní nebo
   terénní.

   (2)  Pobytovými  službami  se  rozumí  služby  spojené  s  ubytováním v
   zařízeních sociálních služeb.

   (3)  Ambulantními  službami  se rozumí služby, za kterými osoba dochází
   nebo  je  doprovázena  nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a
   součástí služby není ubytování.

   (4) Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v
   jejím přirozeném sociálním prostředí.

   § 34

   Zařízení sociálních služeb

   (1)   Pro  poskytování  sociálních  služeb  se  zřizují  tato  zařízení
   sociálních služeb:

   a) centra denních služeb,

   b) denní stacionáře,

   c) týdenní stacionáře,

   d) domovy pro osoby se zdravotním postižením,

   e) domovy pro seniory,

   f) domovy se zvláštním režimem,

   g) chráněné bydlení,

   h) azylové domy,

   i) domy na půl cesty,

   j) zařízení pro krizovou pomoc,

   k) nízkoprahová denní centra,

   l) nízkoprahová zařízení pro děti a mládež,

   m) noclehárny,

   n) terapeutické komunity,

   o) sociální poradny,

   p) sociálně terapeutické dílny,

   q) centra sociálně rehabilitačních služeb,

   r) pracoviště rané péče,

   s) intervenční centra,

   t) zařízení následné péče.

   (2)  Kombinací  zařízení sociálních služeb lze zřizovat mezigenerační a
   integrovaná centra.

   § 35

   Základní činnosti při poskytování sociálních služeb

   (1) Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou:

   a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

   b)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

   d) poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování,

   e) pomoc při zajištění chodu domácnosti,

   f) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   g) sociální poradenství,

   h) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   i) sociálně terapeutické činnosti,

   j)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí,

   k) telefonická krizová pomoc,

   l) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a
   dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,

   m)  podpora  vytváření  a  zdokonalování základních pracovních návyků a
   dovedností.

   (2)   Rozsah   úkonů   poskytovaných  v  rámci  základních  činností  u
   jednotlivých druhů sociálních služeb stanoví prováděcí právní předpis.

   (3)  Základní činnosti uvedené u jednotlivých druhů sociálních služeb v
   §  37,  39  až  52  a  §  54 až 70 jsou poskytovatelé sociálních služeb
   povinni vždy zajistit.

   (4)   Fakultativně   mohou   být   při  poskytování  sociálních  služeb
   zajišťovány další činnosti.

   § 36

   Rozsah  a podmínky zabezpečení a hrazení zdravotní péče o osoby, kterým
   se poskytují pobytové služby v zařízeních sociálních služeb uvedených v
   §  34  odst.  1  písm. c) až f), upravují zvláštní právní předpisy^19).
   Ošetřovatelská   a  rehabilitační  péče  je  těmto  osobám  poskytována
   především  prostřednictvím  zaměstnanců  zařízení uvedených v předchozí
   větě,  kteří mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání
   podle zvláštního právního předpisu^20).

   Díl 2

   Sociální poradenství

   § 37

   (1) Sociální poradenství zahrnuje

   a) základní sociální poradenství,

   b) odborné sociální poradenství.

   (2)  Základní  sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace
   přispívající  k  řešení  jejich  nepříznivé  sociální situace. Sociální
   poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních
   služeb;  poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost
   zajistit.

   (3) Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby
   jednotlivých  okruhů  sociálních  skupin  osob  v občanských poradnách,
   manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro
   osoby  se  zdravotním  postižením, poradnách pro oběti trestných činů a
   domácího  násilí; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob
   života  může  vést  ke  konfliktu  se  společností.  Součástí odborného
   poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek.

   (4) Služba podle odstavce 3 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   b) sociálně terapeutické činnosti,

   c)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   Díl 3

   Služby sociální péče

   § 38

   Služby  sociální  péče  napomáhají  osobám  zajistit  jejich fyzickou a
   psychickou  soběstačnost,  s  cílem  umožnit  jim v nejvyšší možné míře
   zapojení  do  běžného  života  společnosti,  a  v  případech,  kdy toto
   vylučuje  jejich  stav,  zajistit  jim  důstojné prostředí a zacházení.
   Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím
   prostředí.

   § 39

   Osobní asistence

   (1)  Osobní  asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají
   sníženou  soběstačnost  z  důvodu  věku,  chronického  onemocnění  nebo
   zdravotního  postižení,  jejichž  situace  vyžaduje  pomoc jiné fyzické
   osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním
   prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje zejména tyto základní činnosti:

   a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

   b) pomoc při osobní hygieně,

   c) pomoc při zajištění stravy,

   d) pomoc při zajištění chodu domácnosti,

   e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   g)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 40

   Pečovatelská služba

   (1)  Pečovatelská  služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná
   osobám,  které  mají  sníženou  soběstačnost z důvodu věku, chronického
   onemocnění  nebo  zdravotního  postižení,  a  rodinám  s dětmi, jejichž
   situace   vyžaduje  pomoc  jiné  fyzické  osoby.  Služba  poskytuje  ve
   vymezeném  čase  v  domácnostech  osob a v zařízeních sociálních služeb
   vyjmenované úkony.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

   b)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

   d) pomoc při zajištění chodu domácnosti,

   e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím.

   § 41

   Tísňová péče

   (1)  Tísňová  péče  je  terénní služba, kterou se poskytuje nepřetržitá
   distanční  hlasová  a  elektronická  komunikace  s  osobami vystavenými
   stálému  vysokému  riziku ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého
   zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a)  poskytnutí  nebo  zprostředkování  neodkladné  pomoci  při  krizové
   situaci,

   b) sociálně terapeutické činnosti,

   c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   d)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 42

   Průvodcovské a předčitatelské služby

   (1)  Průvodcovské  a předčitatelské služby jsou terénní nebo ambulantní
   služby  poskytované  osobám,  jejichž  schopnosti jsou sníženy z důvodu
   věku  nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace, a
   napomáhá  jim  osobně  si vyřídit vlastní záležitosti. Služby mohou být
   poskytovány též jako součást jiných služeb.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   b)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 43

   Podpora samostatného bydlení

   (1)  Podpora samostatného bydlení je terénní služba poskytovaná osobám,
   které  mají  sníženou  soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo
   chronického  onemocnění,  včetně  duševního onemocnění, jejichž situace
   vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) pomoc při zajištění chodu domácnosti,

   b) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   d) sociálně terapeutické činnosti,

   e)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 44

   Odlehčovací služby

   (1)  Odlehčovací  služby  jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby
   poskytované  osobám,  které  mají  sníženou soběstačnost z důvodu věku,
   chronického  onemocnění  nebo  zdravotního  postižení, o které je jinak
   pečováno  v  jejich  přirozeném  sociálním  prostředí;  cílem služby je
   umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

   b)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

   d) poskytnutí ubytování v případě pobytové služby,

   e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   f) sociálně terapeutické činnosti,

   g)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí,

   h) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti.

   § 45

   Centra denních služeb

   (1)  V  centrech  denních služeb se poskytují ambulantní služby osobám,
   které  mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění
   nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické
   osoby.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

   c) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   d) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   e) sociálně terapeutické činnosti,

   f)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 46

   Denní stacionáře

   (1) V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které
   mají  sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a
   osobám  s  chronickým  duševním  onemocněním,  jejichž situace vyžaduje
   pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

   b)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   c) poskytnutí stravy,

   d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   f) sociálně terapeutické činnosti,

   g)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 47

   Týdenní stacionáře

   (1) V týdenních stacionářích se poskytují pobytové služby osobám, které
   mají  sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a
   osobám  s  chronickým  duševním  onemocněním,  jejichž situace vyžaduje
   pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí ubytování,

   b) poskytnutí stravy,

   c)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

   e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   g) sociálně terapeutické činnosti,

   h)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 48

   Domovy pro osoby se zdravotním postižením

   (1) V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové
   služby  osobám,  které  mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního
   postižení,  jejichž  situace  vyžaduje  pravidelnou  pomoc jiné fyzické
   osoby.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí ubytování,

   b) poskytnutí stravy,

   c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

   d)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   g) sociálně terapeutické činnosti,

   h)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   (3)   Nezaopatřeným  dětem  se  v  domovech  pro  osoby  se  zdravotním
   postižením  poskytuje  osobní  vybavení,  drobné  předměty běžné osobní
   potřeby  a  některé  služby  s  přihlédnutím k jejich potřebám. Osobním
   vybavením  se  rozumí  prádlo,  šatstvo  a  obuv; některými službami se
   rozumí  stříhání vlasů, holení a pedikúra. Nezaopatřenost dítěte se pro
   účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře^22)
   .

   (4)  V  domovech pro osoby se zdravotním postižením může být vykonávána
   ústavní  výchova  nebo  předběžné  opatření  podle  zvláštních právních
   předpisů^23).  Pro  výkon  ústavní  výchovy nebo předběžného opatření v
   domovech  pro  osoby  se  zdravotním  postižením  platí  s  ohledem  na
   specifické  potřeby  osob se zdravotním postižením přiměřeně ustanovení
   zákona  o  výkonu  ústavní  výchovy  nebo ochranné výchovy ve školských
   zařízeních^24) o

   a)  právech  a povinnostech dětí umístěných ve školských zařízeních pro
   výkon ústavní výchovy,

   b) právu ředitele takového zařízení povolit dítěti pobyt mimo zařízení,
   zakázat  nebo přerušit návštěvu osob odpovědných za výchovu nebo jiných
   osob  v  zařízení,  být  přítomen  při  otevření listovní nebo balíkové
   zásilky  dítětem,  převzít od dítěte do dočasné úschovy cenné předměty,
   finanční   hotovost  nebo  předměty  ohrožující  výchovu,  zdraví  nebo
   bezpečnost  dítěte,  povolit  dětem  starším  15  let cestovat do místa
   pobytu bez dozoru a zastoupit dítě v běžných záležitostech,

   c)  povinnosti  ředitele takového zařízení seznámit dítě s jeho právy a
   povinnostmi,  dát  příslušnému soudu podnět ke zrušení ústavní výchovy,
   pominuly-li důvody pro její nařízení, podat soudu podnět na prodloužení
   ústavní  výchovy,  vyžaduje-li  to  zájem  dítěte,  podávat informace o
   dítěti  zákonným  zástupcům  a  orgánu  sociálně-právní ochrany dětí na
   jejich   žádost,  projednat  předem  opatření  zásadní  důležitosti  se
   zákonnými  zástupci dítěte, nehrozí-li nebezpečí z prodlení, informovat
   o  nadcházejícím  propuštění  dítěte  ze zařízení příslušný obecní úřad
   obce  s  rozšířenou  působností,  propustit  dítě mladší 15 let pouze v
   doprovodu osob odpovědných za výchovu,

   d) nároku na kapesné a jeho výši.

   § 49

   Domovy pro seniory

   (1)  V  domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které
   mají  sníženou  soběstačnost  zejména  z  důvodu  věku, jejichž situace
   vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí ubytování,

   b) poskytnutí stravy,

   c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

   d)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   f) sociálně terapeutické činnosti,

   g) aktivizační činnosti,

   h)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 50

   Domovy se zvláštním režimem

   (1)  V  domovech  se  zvláštním  režimem  se  poskytují pobytové služby
   osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního
   onemocnění   nebo   závislosti  na  návykových  látkách,  a  osobám  se
   stařeckou,  Alzheimerovou  demencí a ostatními typy demencí, které mají
   sníženou  soběstačnost  z  důvodu  těchto  onemocnění,  jejichž situace
   vyžaduje   pravidelnou   pomoc  jiné  fyzické  osoby.  Režim  v  těchto
   zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým
   potřebám těchto osob.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí ubytování,

   b) poskytnutí stravy,

   c)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

   e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   f) sociálně terapeutické činnosti,

   g) aktivizační činnosti,

   h)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 51

   Chráněné bydlení

   (1)  Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají
   sníženou  soběstačnost  z důvodu zdravotního postižení nebo chronického
   onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc
   jiné  fyzické  osoby.  Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě
   individuálního bydlení.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

   b) poskytnutí ubytování,

   c) pomoc při zajištění chodu domácnosti,

   d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   f) sociálně terapeutické činnosti,

   g)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 52

   Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče

   (1)  Ve  zdravotnických  zařízeních lůžkové péčee se poskytují pobytové
   sociální  služby  osobám,  které  již  nevyžadují  lůžkovou  péči,  ale
   vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci
   jiné  fyzické  osoby  a  nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického
   zařízení  lůžkové péče^25) do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou
   blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních
   nebo  ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb
   v zařízeních sociálních služeb.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí ubytování,

   b) poskytnutí stravy,

   c)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

   e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   f) sociálně terapeutické činnosti,

   g) aktivizační činnosti,

   h)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   Díl 4

   Služby sociální prevence

   § 53

   Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob,
   které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky
   a   způsob   života  vedoucí  ke  konfliktu  se  společností,  sociálně
   znevýhodňující  prostředí  a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou
   činností   jiné  fyzické  osoby.  Cílem  služeb  sociální  prevence  je
   napomáhat  osobám  k  překonání  jejich  nepříznivé  sociální situace a
   chránit  společnost  před  vznikem  a šířením nežádoucích společenských
   jevů.

   § 54

   Raná péče

   (1)  Raná  péče je terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou
   služby,  služba  poskytovaná  dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let,
   které  je  zdravotně  postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku
   nepříznivého  zdravotního stavu. Služba je zaměřena na podporu rodiny a
   podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   c) sociálně terapeutické činnosti,

   d)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 55

   Telefonická krizová pomoc

   (1)  Služba telefonické krizové pomoci je terénní služba poskytovaná na
   přechodnou  dobu  osobám,  které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví
   nebo  života  nebo  v  jiné  obtížné  životní situaci, kterou přechodně
   nemohou řešit vlastními silami.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) telefonickou krizovou pomoc,

   b)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 56

   Tlumočnické služby

   (1)  Tlumočnické  služby  jsou  terénní,  popřípadě  ambulantní  služby
   poskytované   osobám   s  poruchami  komunikace  způsobenými  především
   smyslovým  postižením,  které  zamezuje  běžné  komunikaci s okolím bez
   pomoci jiné fyzické osoby.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   b)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 57

   Azylové domy

   (1)  Azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v
   nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

   b) poskytnutí ubytování,

   c)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 58

   Domy na půl cesty

   (1)  Domy na půl cesty poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do
   26  let  věku,  které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení
   pro  výkon  ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných
   zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z
   výkonu  trestu  odnětí  svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování
   sociálních  služeb  v  těchto  zařízeních  je  přizpůsoben  specifickým
   potřebám těchto osob.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí ubytování,

   b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   c) sociálně terapeutické činnosti,

   d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních
   záležitostí.

   § 59

   Kontaktní centra

   (1) Kontaktní centra jsou nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní,
   popřípadě  terénní  služby  osobám  ohroženým  závislostí na návykových
   látkách.  Cílem  služby  je  snižování  sociálních  a zdravotních rizik
   spojených se zneužíváním návykových látek.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) sociálně terapeutické činnosti,

   b)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí,

   c) poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.

   § 60

   Krizová pomoc

   (1)  Krizová  pomoc  je  terénní,  ambulantní  nebo  pobytová služba na
   přechodnou  dobu  poskytovaná  osobám,  které  se  nacházejí  v situaci
   ohrožení   zdraví  nebo  života,  kdy  přechodně  nemohou  řešit  svoji
   nepříznivou sociální situaci vlastními silami.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí ubytování,

   b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

   c) sociálně terapeutické činnosti,

   d)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 60a

   Intervenční centra

   (1)  Na základě vykázání ze společného obydlí podle zvláštního právního
   předpisu^26)   je  osobě  ohrožené  násilným  chováním  vykázané  osoby
   nabídnuta  pomoc  nejpozději  do  48  hodin  od doručení kopie úředního
   záznamu  o  vykázání  intervenčnímu  centru. Pomoc intervenčního centra
   může  být  poskytnuta rovněž na základě žádosti osoby ohrožené násilným
   chováním  jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového
   podnětu,  a  to  bezodkladně poté, co se intervenční centrum o ohrožení
   osoby  násilným  chováním  dozví. Sociální služby v intervenčním centru
   jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) sociálně terapeutické činnosti,

   b)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   (3)  Služba  podle  odstavce  1  poskytovaná  formou  pobytových služeb
   obsahuje vedle základních činností uvedených v odstavci 2 tyto základní
   činnosti:

   a) poskytnutí ubytování,

   b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.

   (4)  Součástí  služby je zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti
   mezi  intervenčními  centry,  poskytovateli  jiných  sociálních služeb,
   orgány  sociálně-právní  ochrany  dětí,  obcemi,  útvary  Policie České
   republiky a obecní policie, jakož i ostatními orgány veřejné správy.

   § 61

   Nízkoprahová denní centra

   (1)  Nízkoprahová  denní centra poskytují ambulantní, popřípadě terénní
   služby pro osoby bez přístřeší.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

   c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních
   záležitostí.

   § 62

   Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež

   (1)  Nízkoprahová  zařízení  pro  děti  a  mládež poskytují ambulantní,
   popřípadě  terénní  služby  dětem  ve  věku  od  6  do 26 let ohroženým
   společensky  nežádoucími  jevy.  Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich
   života  předcházením  nebo  snížením  sociálních  a  zdravotních  rizik
   souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat
   v  jejich  sociálním  prostředí  a  vytvářet  podmínky  k řešení jejich
   nepříznivé   sociální  situace.  Služba  může  být  poskytována  osobám
   anonymně.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   c) sociálně terapeutické činnosti,

   d)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 63

   Noclehárny

   (1)  Noclehárny poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které
   mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   b) poskytnutí přenocování.

   § 64

   Služby následné péče

   (1)   Služby   následné  péče  jsou  ambulantní  nebo  pobytové  služby
   poskytované  osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým
   na návykových látkách, které absolvovaly lůžkovou péči ve zdravotnickém
   zařízení,  absolvovaly  ambulantní  léčbu  nebo  se  jí podrobují, nebo
   osobám, které abstinují.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) sociálně terapeutické činnosti,

   b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   c)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   (3)  Služba  podle  odstavce  1  poskytovaná formou pobytových služeb v
   zařízeních následné péče obsahuje vedle základních činností uvedených v
   odstavci 2 tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí ubytování,

   b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.

   § 65

   Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi

   (1)  Sociálně  aktivizační  služby  pro  rodiny  s  dětmi jsou terénní,
   popřípadě  ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého je
   jeho  vývoj  ohrožen  v  důsledku  dopadů  dlouhodobě  krizové sociální
   situace,  kterou  rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat, a u kterého
   existují další rizika ohrožení jeho vývoje.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   c) sociálně terapeutické činnosti,

   d)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 66

   Sociálně   aktivizační   služby  pro  seniory  a  osoby  se  zdravotním
   postižením

   (1)  Sociálně  aktivizační  služby  jsou  ambulantní, popřípadě terénní
   služby  poskytované  osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním
   postižením ohroženým sociálním vyloučením.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   b) sociálně terapeutické činnosti,

   c)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 67

   Sociálně terapeutické dílny

   (1)  Sociálně  terapeutické  dílny  jsou  ambulantní služby poskytované
   osobám  se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které
   nejsou  z  tohoto  důvodu  umístitelné  na otevřeném ani chráněném trhu
   práce.  Jejich  účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování
   pracovních   návyků  a  dovedností  prostřednictvím  sociálně  pracovní
   terapie.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu,

   b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

   c) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a
   dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,

   d)  podpora  vytváření  a  zdokonalování základních pracovních návyků a
   dovedností.

   § 68

   Terapeutické komunity

   (1)  Terapeutické  komunity  poskytují  pobytové služby i na přechodnou
   dobu  pro  osoby  závislé na návykových látkách nebo osoby s chronickým
   duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do běžného života.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí stravy,

   b) poskytnutí ubytování,

   c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   d) sociálně terapeutické činnosti,

   e)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 69

   Terénní programy

   (1)  Terénní  programy  jsou  terénní  služby poskytované osobám, které
   vedou  rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy.
   Služba  je  určena  pro  problémové  skupiny osob, uživatele návykových
   látek  nebo  omamných  psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby
   žijící  v  sociálně  vyloučených  komunitách  a  jiné sociálně ohrožené
   skupiny.  Cílem  služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika
   jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně.

   (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

   a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   b)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   § 70

   Sociální rehabilitace

   (1) Sociální rehabilitace je soubor specifických činností směřujících k
   dosažení   samostatnosti,  nezávislosti  a  soběstačnosti  osob,  a  to
   rozvojem  jejich  specifických  schopností  a  dovedností,  posilováním
   návyků  a  nácvikem  výkonu  běžných,  pro  samostatný život nezbytných
   činností  alternativním  způsobem  využívajícím zachovaných schopností,
   potenciálů  a  kompetencí.  Sociální  rehabilitace  se poskytuje formou
   terénních   a   ambulantních  služeb,  nebo  formou  pobytových  služeb
   poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb.

   (2)   Služba   podle  odstavce  1  poskytovaná  formou  terénních  nebo
   ambulantních služeb obsahuje tyto základní činnosti:

   a) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a
   dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,

   b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

   c) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

   d)  pomoc  při  uplatňování  práv,  oprávněných zájmů a při obstarávání
   osobních záležitostí.

   (3)  Služba  podle  odstavce  1  poskytovaná formou pobytových služeb v
   centrech  sociálně  rehabilitačních  služeb  obsahuje  vedle základních
   činností, obsažených v odstavci 2 tyto základní činnosti:

   a) poskytnutí ubytování,

   b) poskytnutí stravy,

   c)  pomoc  při  osobní  hygieně  nebo  poskytnutí  podmínek  pro osobní
   hygienu.

   Díl 5

   Úhrada nákladů za sociální služby

   § 71

   (1)  Sociální  služby  se  poskytují  osobám bez úhrady nákladů nebo za
   částečnou nebo plnou úhradu nákladů.

   (2) Úhradu nákladů za poskytování sociálních služeb hradí osoba ve výši
   sjednané ve smlouvě uzavřené s poskytovatelem služby podle § 91.

   (3)  Poskytovatel  sociální  služby se může dohodnout na spoluúčasti na
   úhradě  nákladů  s  osobou  blízkou  osobě,  které  je  sociální služba
   poskytována,  popřípadě  s  jinou  fyzickou  osobou  nebo  s právnickou
   osobou, pokud osoba, které je sociální služba poskytována, nemá vlastní
   příjem nebo její příjem nepostačuje na úhradu nákladů.

   (4)  Příjmem  osoby  se  pro  účely úhrady rozumí příjmy podle zákona o
   životním a existenčním minimu^27), s výjimkou příspěvku.

   § 72

   Sociální služby poskytované bez úhrady

   Bez úhrady nákladů se poskytují

   a) sociální poradenství (§ 37),

   b) raná péče (§ 54),

   c) telefonická krizová pomoc (§ 55),

   d) tlumočnické služby (§ 56),

   e) krizová pomoc (§ 60),

   f)  služby  následné  péče  (§  64),  s  výjimkou  základních  činností
   poskytovaných podle § 64 odst. 3,

   g)  sociálně  aktivizační služby pro rodiny s dětmi (§ 65), h) sociálně
   aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením (§ 66),

   i) terénní programy (§ 69),

   j)  sociální  rehabilitace  (§  70),  s  výjimkou  základních  činností
   poskytovaných podle § 70 odst. 3,

   k)  sociální  služby  v  kontaktních  centrech  (§ 59) a nízkoprahových
   zařízeních pro děti a mládež (§ 62),

   l)  služby  sociálně  terapeutických  dílen (§ 67), s výjimkou základní
   činnosti poskytované podle § 67 odst. 2 písm. b),

   m) sociální služby intervenčních center (§ 60a).

   Sociální služby poskytované za úhradu

   § 73

   (1) Za pobytové služby poskytované v

   a) týdenních stacionářích (§ 47),

   b) domovech pro osoby se zdravotním postižením (§ 48),

   c) domovech pro seniory (§ 49),

   d) domovech se zvláštním režimem (§ 50),

   e) zdravotnických zařízeních lůžkové péče (§ 52),

   hradí  osoba  úhradu  za  ubytování,  stravu  a za péči poskytovanou ve
   sjednaném rozsahu.

   (2) Péčí se pro účely stanovení úhrady rozumí základní činnosti uvedené
   v § 35 odst. 1 písm. a), b), e), f) a h) až j).

   (3)  Maximální  výši  úhrady  za  ubytování  a stravu stanoví prováděcí
   právní  předpis.  Po  úhradě  za  ubytování  a  stravu  při poskytování
   pobytových služeb v týdenních stacionářích musí osobě zůstat alespoň 25
   %  jejího  příjmu,  a  při  poskytování  pobytových  služeb uvedených v
   odstavci 1 písm. b) až e) musí osobě zůstat alespoň 15 % jejího příjmu.

   (4) Úhrada za péči se stanoví při poskytování

   a)   pobytových  služeb,  s  výjimkou  týdenních  stacionářů,  ve  výši
   přiznaného příspěvku,

   b)  pobytových  služeb  v týdenních stacionářích maximálně ve výši 75 %
   přiznaného příspěvku.

   (5)  Osoba,  které  jsou poskytovány sociální služby podle odstavce 1 a
   které  by  po  úhradě  nákladů za ubytování a stravu nezůstala z jejího
   příjmu  částka  uvedená  v odstavci 3, je povinna doložit poskytovateli
   těchto  sociálních  služeb výši svého příjmu pro účely stanovení úhrady
   podle  odstavce  3 a neprodleně mu oznamovat změny v příjmu, které mají
   vliv na výši úhrady podle odstavce 3.

   § 74

   (1)   Za   pobytové  služby  poskytované  nezaopatřenému  dítěti^22)  v
   týdenních  stacionářích  (§  47)  a  domovech  pro  osoby se zdravotním
   postižením  (§  48)  hradí  rodiče dítěte nebo rodič, kterému bylo dítě
   svěřeno rozhodnutím soudu do péče, popřípadě jiná fyzická osoba povinná
   výživou  dítěte,  úhradu  za stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném
   rozsahu. Za pobytové služby poskytované v týdenních stacionářích (§ 47)
   nezaopatřenému dítěti, které je svěřeno do péče fyzické osoby, která má
   z  tohoto  důvodu  nárok  na  dávky  pěstounské  péče  podle zvláštního
   právního  předpisu^28),  hradí  úhradu  podle  věty  první tato fyzická
   osoba.

   (2) Je-li dítě umístěno do domova pro osoby se zdravotním postižením na
   základě  rozhodnutí  soudu  o nařízení ústavní výchovy nebo předběžného
   opatření,  stanoví  úhradu  za stravu a za péči rozhodnutím obecní úřad
   obce  s  rozšířenou  působností  příslušný  podle  místa  trvalého nebo
   hlášeného  pobytu  dítěte.  Rodiče se na hrazení úhrady podílejí rovným
   dílem,  není-li  dále stanoveno jinak. Úhrada se na žádost osoby, která
   je podle odstavce 1 povinna hradit úhradu, popřípadě z podnětu zařízení
   sociálních  služeb  uvedeného v odstavci 1, nestanoví, jestliže doloží,
   že  tato  osoba  nebo osoba s ní společně posuzovaná je příjemcem dávek
   podle  zákona  o pomoci v hmotné nouzi^28a). Úhrada se na žádost osoby,
   která  je  podle  odstavce 1 povinna hradit úhradu, popřípadě z podnětu
   zařízení  sociálních  služeb  uvedeného  v odstavci 1, rovněž nestanoví
   nebo  se  sníží,  jestliže tato osoba doloží, že po zaplacení úhrady by
   její  příjem  nebo její příjem a příjem osob s ní společně posuzovaných
   poklesl  pod  součet  částky životního minima podle zákona o životním a
   existenčním  minimu^27)  a částky normativních nákladů na bydlení podle
   zvláštního právního předpisu^28b).

   (3)  Maximální  výši  úhrady  za  stravu  podle  odstavců 1 a 2 stanoví
   prováděcí  právní  předpis.  Pokud  se  zařízení  sociálních služeb, ve
   kterém je nezaopatřené dítě umístěno, vyplácí podle zvláštního právního
   předpisu přídavek na dítě^29), snižuje se úhrada o jeho výši.

   (4) Úhrada za péči nezaopatřenému dítěti^22) se stanoví při poskytování

   a)  pobytových  služeb v domovech pro osoby se zdravotním postižením ve
   výši přiznaného příspěvku,

   b)  pobytových  služeb  v týdenních stacionářích maximálně ve výši 75 %
   přiznaného příspěvku.

   Ustanovení § 73 odst. 2 platí obdobně.

   (5)  Za  pobytové  služby poskytované v týdenních stacionářích (§ 47) a
   domovech  pro  osoby se zdravotním postižením (§ 48) dítěti, které není
   nezaopatřeným  dítětem22),  a  dítěti,  které  je poživatelem sirotčích
   důchodů po obou rodičích, hradí úhradu toto dítě podle § 73.

   § 75

   (1) Za poskytování

   a) osobní asistence (§ 39),

   b) pečovatelské služby (§ 40),

   c) tísňové péče (§ 41),

   d) průvodcovských a předčitatelských služeb (§ 42),

   e) podpory samostatného bydlení (§ 43),

   f) odlehčovacích služeb (§ 44),

   g) služeb v centrech denních služeb (§ 45),

   h) služeb v denních stacionářích (§ 46),

   i)   pobytových  služeb  v  centrech  sociálně  rehabilitačních  služeb
   uvedených v § 70 odst. 3,

   j) služeb v chráněném bydlení (§ 51),

   hradí  osoby úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou,
   není-li  v  odstavci  2  stanoveno jinak. Maximální výši úhrady stanoví
   prováděcí právní předpis.

   (2)  Pečovatelská  služba se s výjimkou nákladů za stravu poskytnutou v
   rámci  základní  činnosti uvedené v § 40 odst. 2 písm. c) poskytuje bez
   úhrady

   a) rodinám, ve kterých se narodily současně 3 nebo více dětí, a to do 4
   let věku těchto dětí,

   b) účastníkům odboje^30),

   c) osobám, které jsou účastny rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb.
   ,  o  soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., nebo u nichž
   bylo odsuzující soudní rozhodnutí pro trestné činy uvedené v § 2 zákona
   č.  119/1990  Sb.,  ve  znění zákona č. 47/1991 Sb., zrušeno přede dnem
   jeho  účinnosti,  anebo  byly  účastny rehabilitace podle § 22 písm. c)
   zákona  č.  82/1968  Sb.,  o  soudní rehabilitaci, jestliže neoprávněný
   výkon  vazby nebo trestu odnětí svobody činil celkem alespoň 12 měsíců,
   popřípadě méně, pokud tento výkon měl činit 12 měsíců, avšak skončil ze
   zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců,

   d) osobám, které byly zařazeny v táboře nucených prací nebo v pracovním
   útvaru,  jestliže  rozhodnutí  o tomto zařazení bylo zrušeno podle § 17
   odst.  1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, anebo ve
   vojenském  táboře  nucených  prací,  jestliže rozkaz o jeho zařazení do
   tohoto  tábora  byl zrušen podle § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., ve
   znění  zákona  č.  267/1992  Sb.  a  zákona  č.  78/1998  Sb.,  anebo v
   centralizačním  klášteře  s  režimem  obdobným  táborům nucených prací,
   pokud  celková  doba  pobytu  v  těchto  zařízeních  činila  12 měsíců,
   popřípadě méně, pokud tato doba měla činit 12 měsíců, avšak skončila ze
   zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců,

   e)  pozůstalým manželům (manželkám) po osobách uvedených v písmenech b)
   až d) starším 70 let.

   § 76

   (1) Za poskytování sociálních služeb v

   a) azylových domech (§ 57),

   b) domech na půl cesty (§ 58),

   c) terapeutických komunitách (§ 68),

   d) zařízeních následné péče (§ 64 odst. 3),
   hradí  osoby  úhradu za ubytování a stravu, a za poskytování sociálních
   služeb v sociálně terapeutických dílnách hradí osoby úhradu za stravu v
   rozsahu  stanoveném  smlouvou.  Maximální výši úhrady stanoví prováděcí
   právní předpis.

   (2)  Za poskytování sociálních služeb v noclehárnách (§ 63) hradí osoby
   úhradu ve výši stanovené poskytovatelem.

   (3)  Za poskytování sociálních služeb v nízkoprahových denních centrech
   (§ 61) hradí osoby úhradu za stravu ve výši stanovené poskytovatelem.

   § 77

   Úhrada  za fakultativní činnosti může být stanovena v plné výši nákladů
   na tyto služby.

   HLAVA II

   Podmínky poskytování sociálních služeb

   Díl 1

   Registrace

   Oddíl 1

   Podmínky registrace

   § 78

   (1)   Sociální  služby  lze  poskytovat  jen  na  základě  oprávnění  k
   poskytování  sociálních  služeb,  není-li  v § 83 a 84 stanoveno jinak;
   toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci.

   (2)  O registraci rozhoduje krajský úřad příslušný podle místa trvalého
   nebo  hlášeného  pobytu  fyzické  osoby  nebo  sídla  právnické  osoby,
   popřípadě  podle umístění organizační složky zahraniční právnické osoby
   na  území  České  republiky;  v  případě, že zřizovatelem poskytovatele
   sociálních   služeb   je  ministerstvo,  rozhoduje  o  registraci  toto
   ministerstvo (dále jen "registrující orgán").

   § 79

   (1) Podmínkou registrace je

   a)  podání  písemné  žádosti  o  registraci, která obsahuje náležitosti
   uvedené v odstavci 5,

   b)   odborná  způsobilost  všech  fyzických  osob,  které  budou  přímo
   poskytovat sociální služby,

   c) bezúhonnost

   1. všech fyzických osob, které budou přímo poskytovat sociální služby,

   2. právnické osoby, která bude poskytovat sociální služby,

   d) zajištění hygienických podmínek, jsou-li sociální služby poskytovány
   v zařízení sociálních služeb,

   e)  vlastnické  nebo jiné právo k objektu nebo prostorám, v nichž budou
   poskytovány sociální služby,

   f)  zajištění  materiálních a technických podmínek odpovídajících druhu
   poskytovaných sociálních služeb,

   g)  skutečnost,  že  na  majetek fyzické nebo právnické osoby, která je
   žadatelem  o  registraci,  nebyl prohlášen konkurs nebo proti ní nebylo
   zahájeno   konkursní   nebo  vyrovnací  řízení  anebo  nebyl  návrh  na
   prohlášení konkursu zamítnut pro nedostatek majetku.

   (2)  Za  bezúhonné  se pro účely tohoto zákona považují fyzická osoba a
   právnická  osoba,  které  nebyly odsouzeny pro úmyslný trestný čin, ani
   trestný  čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností
   při  poskytování  sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných,
   anebo  fyzická  osoba  a  právnická  osoba,  jejichž odsouzení pro tyto
   trestné  činy  bylo zahlazeno nebo se na ně z jiných důvodů hledí, jako
   by nebyly odsouzeny.

   (3)  Bezúhonnost  se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů a dále
   doklady  prokazujícími splnění podmínky bezúhonnosti vydanými státy, ve
   kterých  se  fyzická  osoba zdržovala v posledních 3 letech nepřetržitě
   déle  než 3 měsíce nebo právnická osoba vykonávala činnost v posledních
   3  letech alespoň po dobu 3 měsíců. Výpis z evidence Rejstříku trestů a
   další doklady, jimiž se dokládá bezúhonnost, nesmí být starší 3 měsíců.
   Při uznávání dokladu o bezúhonnosti, který vydal příslušný orgán jiného
   členského  státu  Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního
   předpisu^31).  Za  účelem  doložení  bezúhonnosti si registrující orgán
   vyžádá   podle  zvláštního  právního  předpisu^30a)  výpis  z  evidence
   Rejstříku  trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a
   výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a
   to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

   (4)  Odborná  způsobilost  se  posuzuje  podle § 110 odst. 4 a 5, § 116
   odst. 5 a § 117.

   (5) Žádost o registraci obsahuje tyto údaje a připojené doklady:

   a)  je-li  žadatelem  právnická osoba, obchodní firmu nebo název, sídlo
   nebo  umístění její organizační složky, identifikační číslo osoby (dále
   jen "identifikační číslo"), číslo platebního účtu a statutární orgán,

   b)  je-li  žadatelem  fyzická  osoba, jméno, popřípadě jména, příjmení,
   místo  trvalého  nebo hlášeného pobytu, číslo platebního účtu a datum a
   místo narození,

   c)  je-li  žadatelem  organizační  složka státu nebo územní samosprávný
   celek,  jehož jménem bude poskytovat sociální služby organizační složka
   územního  samosprávného  celku,  její název, sídlo, identifikační číslo
   jejího  zřizovatele,  jméno,  popřípadě  jména,  a  příjmení  vedoucího
   organizační složky a číslo platebního účtu,

   d) údaje o poskytovaných sociálních službách, kterými jsou

   1. název a místo zařízení anebo místo nebo místa poskytování sociálních
   služeb,  popřípadě požadavek na nezveřejňování místa zařízení, jde-li o
   sociální  služby  poskytované  v  azylovém domě anebo pobytové sociální
   služby  poskytované  v intervenčním centru nebo v zařízení pro krizovou
   pomoc,

   2. druhy poskytovaných sociálních služeb,

   3.  okruh  osob,  pro které je sociální služba určena, popřípadě jejich
   věková hranice nebo druh zdravotního postižení,

   4. popis realizace poskytování sociálních služeb,

   5. popis personálního zajištění poskytovaných sociálních služeb,

   6. časový rozsah poskytování sociálních služeb,

   7. kapacita poskytovaných sociálních služeb,

   8. plán finančního zajištění sociálních služeb,

   9.  způsob  zajištění  zdravotní  péče, jde-li o poskytování sociálních
   služeb podle § 34 odst. 1 písm. c) až f),

   10. den započetí poskytování sociálních služeb,

   e)  doklad o bezúhonnosti fyzických osob nebo právnické osoby uvedených
   v odstavci 1 písm. c), s výjimkou výpisu z evidence Rejstříku trestů,

   f)  doklady  nebo  jejich  úředně  ověřené  kopie  prokazující odbornou
   způsobilost fyzických osob uvedených v odstavci 1 písm. b),

   g)  rozhodnutí  o  schválení provozního řádu zařízení sociálních služeb
   uvedeného  v  §  34  odst.  1  písm.  c)  až  f) vydané orgánem ochrany
   veřejného zdraví,

   h)  doklad  o  vlastnickém nebo jiném právu k objektu nebo prostorám, v
   nichž  budou  poskytovány  sociální  služby,  z něhož vyplývá oprávnění
   žadatele tyto objekty nebo prostory užívat,

   i)    je-li   žadatelem   právnická   osoba,   úředně   ověřené   kopie
   zakladatelských  dokumentů  a  dokladů  o  registraci  podle zvláštních
   právních  předpisů,  popřípadě  výpis  z obchodního rejstříku nebo jiné
   evidence podle zvláštních právních předpisů,

   j)  doklad,  že  žadatel  nemá  daňové  nedoplatky a nemá nedoplatek na
   pojistném  a  na penále na veřejné zdravotní pojištění a na pojistném a
   na  penále  na  sociální  zabezpečení  a  příspěvku  na státní politiku
   zaměstnanosti,

   k) čestné prohlášení o skutečnostech uvedených v odstavci 1 písm. g).

   (6)  Registrující  orgán  může  rozhodnout,  že  doklady, které žadatel
   přikládá  k  registraci  podle odstavce 5 a § 80, je možno podat také v
   elektronické podobě ve formátu, který vyhlásí registrující orgán, pokud
   není předepsán zvláštním právním předpisem.

   § 80

   Poskytovatel   sociálních  služeb  je  povinen  před  započetím  jejich
   poskytování  uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu
   způsobenou  při  poskytování sociálních služeb; toto pojištění musí být
   sjednáno  po  celou  dobu,  po  kterou  poskytuje sociální služby podle
   tohoto  zákona. Poskytovatel sociálních služeb je povinen do 15 dnů ode
   dne  uzavření  pojistné  smlouvy  zaslat  její  úředně  ověřenou  kopii
   registrujícímu orgánu.

   § 81

   (1)  Registrující  orgán vydá rozhodnutí o registraci, jestliže žadatel
   prokáže, že splňuje podmínky uvedené v § 79 odst. 1.

   (2) Rozhodnutí o registraci obsahuje

   a) označení poskytovatele sociálních služeb s uvedením údajů podle § 79
   odst. 5 písm. a), b) nebo c),

   b) identifikační číslo přidělené poskytovateli sociálních služeb; pokud
   poskytovateli   sociálních  služeb  dosud  nebylo  identifikační  číslo
   přiděleno,   poskytne   ho  registrujícímu  orgánu  správce  základního
   registru osob^31a),

   c) název a místo zařízení anebo místo nebo místa poskytování sociálních
   služeb,

   d) druhy sociálních služeb, které budou poskytovány,

   e) okruh osob, kterým budou sociální služby poskytovány,

   f) den započetí poskytování sociálních služeb.

   f) údaj o kapacitě poskytovaných sociálních služeb,

   g) den započetí poskytování sociálních služeb.

   § 82

   (1) Poskytovatel sociálních služeb je povinen do 15 dnů písemně oznámit
   registrujícímu  orgánu  všechny  změny  týkající  se údajů obsažených v
   rozhodnutí  o  registraci  a  údajů obsažených v žádosti o registraci a
   změny v dokladech předkládaných podle § 79 odst. 5 a doložit tyto změny
   příslušnými doklady, s výjimkou údaje uvedeného v § 79 odst. 5 písm. d)
   bodu 8, jehož změny se neoznamují.

   (2)  Registrující orgán rozhodne o změně registrace na základě oznámení
   podle odstavce 1 nebo na žádost poskytovatele sociálních služeb.

   (3) Registrující orgán rozhodne o zrušení registrace, jestliže

   a)  poskytovatel sociálních služeb přestane splňovat podmínky uvedené v
   § 79 a 80,

   b)  poskytovateli  sociálních  služeb  byla  uložena  sankce za správní
   delikt   v  případě  zvlášť  závažného  porušení  povinnosti  stanovené
   poskytovatelům sociálních služeb,

   c)  poskytovatel sociálních služeb nesplňuje standardy kvality (§ 99) a
   k  nápravě  nedošlo  ani  na  základě  uložených  opatření při inspekci
   sociálních služeb, nebo

   d)  poskytovatel  sociálních  služeb  požádá o zrušení registrace; tato
   žádost musí být podána nejméně 3 měsíce přede dnem ukončení činnosti.

   (4)  Lhůta  uvedená  v  odstavci  3  písm.  d)  platí  i v případě, kdy
   poskytovatel  sociálních služeb požádá o změnu registrace spočívající v
   ukončení  jen  některé  ze  sociálních  služeb uvedených v rozhodnutí o
   registraci.

   (5)  Rozhodnutí  o  registraci pozbývá platnosti, jestliže poskytovatel
   sociálních  služeb  nezapočne  poskytovat sociální služby ve lhůtě do 6
   měsíců od právní moci rozhodnutí o registraci.

   (6)  Registrace  je  nepřevoditelná  a  pozbývá  platnosti  dnem zániku
   právnické osoby nebo dnem úmrtí fyzické osoby.

   § 82a

   (1)  Registrující  orgán  kontroluje  plnění  podmínek  stanovených pro
   registraci u poskytovatelů sociálních služeb, kterým vydal rozhodnutí o
   registraci.   Postup  při  této  kontrole  se  řídí  zákonem  o  státní
   kontrole^34).

   (2)  Registrující  orgán  je oprávněn ukládat poskytovatelům sociálních
   služeb  opatření  k odstranění nedostatků zjištěných při této kontrole.
   Poskytovatel  sociálních služeb je povinen splnit tato uložená opatření
   ve lhůtě stanovené registrujícím orgánem.

   (3)  Pro účely kontroly registračních podmínek platí obdobně ustanovení
   § 79 odst. 3 věty čtvrté a páté.

   § 83

   (1) Registrace podle § 79 se nevyžaduje, poskytuje-li osobě pomoc osoba
   blízká  nebo asistent sociální péče, který tuto činnost nevykonává jako
   podnikatel^32).

   (2)  Asistentem  sociální  péče podle odstavce 2 může být pouze fyzická
   osoba,  která  je  starší  18 let věku a zdravotně způsobilá. Zdravotní
   způsobilost se posuzuje podle § 29 odst. 1 písm. e).

   (3)  Asistent sociální péče je povinen s osobou, které poskytuje pomoc,
   uzavřít  písemnou  smlouvu o poskytnutí pomoci. Náležitostmi smlouvy je
   označení smluvních stran, rozsah pomoci, místo a čas poskytování pomoci
   a výše úhrady za pomoc.

   § 84

   (1) Registrace podle § 79 se rovněž nevyžaduje u fyzické nebo právnické
   osoby,  která je usazena v jiném členském státě Evropské unie, jestliže
   poskytuje  sociální  služby  ve  smyslu  tohoto  zákona  na území České
   republiky dočasně a ojediněle, pokud prokáže, že je

   a)  státním  příslušníkem členského státu Evropské unie nebo má sídlo v
   jiném členském státě Evropské unie,

   b)  držitelem  oprávnění  k  výkonu činnosti uvedené v odstavci 1 podle
   právních předpisů jiného členského státu Evropské unie.

   (2)  Fyzická  nebo  právnická  osoba  uvedená  v  odstavci 1 je povinna
   oznámit  krajskému úřadu příslušnému podle místa poskytování sociálních
   služeb  zahájení  činnosti na území České republiky a předložit doklad,
   který  ji  opravňuje  k  poskytování sociálních služeb v jiném členském
   státě  Evropské  unie,  a  to  ve  lhůtě  8  dnů  ode dne zahájení této
   činnosti.

   (3) Fyzická nebo právnická osoba uvedená v odstavci 1 může tuto činnost
   vykonávat  ode  dne,  kdy příslušnému krajskému úřadu oznámila zahájení
   činnosti  na  území  České  republiky;  při  této  činnosti  je povinna
   dodržovat povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb podle §
   88 a 89.

   (4)  Krajský úřad rozhodne o pozastavení výkonu činnosti právnické nebo
   fyzické  osoby  uvedené v odstavci 1 na území České republiky, jestliže
   zjistí,  že  pozbyla  oprávnění  k  výkonu  činnosti  ve  státě, kde je
   usazena, nebo jestliže zjistí závažné porušení povinností uvedených v §
   88 a 89.

   (5)  Registrace  podle  §  78  a  79  se  dále nevyžaduje u poskytování
   sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůýkové péče podle § 52.
   Při  poskytování sociálních služeb jsou tito poskytovatelé lůžkové péče
   povinni dodržovat povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb
   v § 88 písm. b), c), h) a i).

   Oddíl 2

   Registr poskytovatelů sociálních služeb

   § 85

   (1) Krajský úřad vede

   registr poskytovatelů sociálních služeb
   (dále  jen  "registr"),  do  kterého  zapisuje poskytovatele sociálních
   služeb,  kterým  bylo  vydáno  rozhodnutí  o  registraci, a právnické a
   fyzické  osoby  uvedené  v § 84 odst. 1. Do registru jsou povinni se na
   žádost  zapsat  také  poskytovatelé  sociálních služeb ve zdravotnickém
   zařízení  ústavní  péče  podle  §  52,  speciální  lůžková zdravotnická
   zařízení  hospicového typu a dětský domov. Místní příslušnost krajského
   úřadu se řídí podle § 78 odst. 2, není-li dále stanoveno jinak.

   (2)  Registr je veden v listinné a elektronické podobě. Krajský úřad je
   správcem  listinné  podoby registru a zpracovatelem elektronické podoby
   registru.  Při  zpracování údajů se postupuje podle zvláštního právního
   předpisu^10).

   (3) Registr v listinné podobě obsahuje

   a) údaje uvedené v § 79 odst. 5 písm. a) až d),

   b) dokumenty uvedené v § 79 odst. 5 písm. f) až k) a § 80,

   c) kopii inspekční zprávy o provedené inspekci.

   (4) Registr v elektronické podobě obsahuje údaje uvedené v § 79 odst. 5
   písm.  a)  až  d),  identifikační  číslo  podle § 81 odst. 2 písm. b) a
   informaci  o  výsledku  provedené  inspekce,  včetně  hodnocení  plnění
   standardů  kvality  sociálních  služeb, a informaci o výsledku kontroly
   plnění  podmínek  stanovených  pro registraci. Krajský úřad zapisuje do
   registru údaje podle věty první a jejich změny bez zbytečného odkladu.

   (5)  Registr  v  elektronické  podobě  dále  obsahuje údaje o kapacitě,
   materiálním,   technickém   a   personálním   zabezpečení,  poskytování
   základních   a   fakultativních  činností  a  financování  jednotlivých
   sociálních  služeb,  a zobecněné údaje o žadatelích, osobách, kterým je
   sociální  služba  poskytována,  a  o  osobách,  se  kterými nemohla být
   uzavřena smlouva o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v § 91
   odst.  3,  a to pro účely analytické a koncepční činnosti ministerstva.
   Poskytovatel  sociálních služeb, který je zapsán v registru, je povinen
   tyto   údaje   sdělovat   krajskému   úřadu   uvedenému  v  odstavci  1
   prostřednictvím   elektronického   systému   na  tiskopisu  předepsaném
   ministerstvem, a to ve lhůtě do 30. června za předchozí kalendářní rok.
   Příslušný krajský úřad kontroluje správnost a úplnost těchto údajů.

   (6) Registr v elektronické podobě dále obsahuje údaje o výši poskytnuté
   dotace  na  příslušný  kalendářní  rok  podle § 101 a 104 na jednotlivé
   sociální  služby. Tyto údaje do registru zapisuje ministerstvo, a to do
   30. dubna příslušného rozpočtového roku.

   § 86

   (1) Ministerstvo je správcem elektronické podoby registru.

   (2)  Ministerstvo  zajišťuje  na  vlastní  náklady  počítačový  program
   (software)  zpracování  údajů  potřebný pro vedení registru a poskytuje
   bezplatně  tento  program,  včetně  jeho  aktualizací, krajským úřadům.
   Krajské úřady jsou povinny používat při vedení registru program, kterým
   je ministerstvo vybaví.

   § 87

   (1)  Registr  je  veden  v  informačním  systému  veřejné  správy podle
   zvláštního právního předpisu^33).

   (2)  Registr je veřejným seznamem v části, která obsahuje údaje uvedené
   v  §  79  odst.  5  písm.  a)  až d) a v § 85 odst. 5 a 6 a informaci o
   výsledku  provedené inspekce, bez uvedení údaje o datu a místě narození
   poskytovatele  sociálních  služeb,  který  je  fyzickou  osobou,  a bez
   uvedení  místa  zařízení,  jde-li  o  poskytování  sociálních  služeb v
   azylovém   domě   anebo  poskytování  pobytových  sociálních  služeb  v
   intervenčním  centru  nebo zařízení pro krizovou pomoc, pokud byl tento
   požadavek  uplatněn  v  žádosti  o  registraci;  tyto  údaje zveřejňuje
   ministerstvo   v   elektronické  podobě  způsobem  umožňujícím  dálkový
   přístup.

   (3)  Na  požádání  se  z  veřejné části registru vydá úřední výpis nebo
   opis.

   Díl 2

   Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb

   § 88

   Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni

   a) zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, cílech, okruhu osob,
   jimž  poskytují  sociální  služby,  o kapacitě poskytovaných sociálních
   služeb  a  o  způsobu  poskytování  sociálních  služeb,  a  to způsobem
   srozumitelným pro všechny osoby,

   b)  informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které by
   pro  něho  vyplývaly  ze  smlouvy  o  poskytování  sociálních služeb, o
   způsobu poskytování sociálních služeb a o úhradách za tyto služby, a to
   způsobem pro něj srozumitelným,

   c)  vytvářet  při  poskytování sociálních služeb takové podmínky, které
   umožní  osobám,  kterým  poskytují  sociální  služby,  naplňovat jejich
   lidská  i  občanská  práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se
   zájmy poskytovatele sociální služby,

   d)  zpracovat  vnitřní  pravidla zajištění poskytované sociální služby,
   včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob, a to ve
   formě srozumitelné pro všechny osoby,

   e) zpracovat vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob,
   kterým  poskytují  sociální  služby,  na  úroveň  služeb, a to ve formě
   srozumitelné pro všechny osoby,

   f)  plánovat  průběh  poskytování  sociální služby podle osobních cílů,
   potřeb  a  schopností  osob,  kterým  poskytují  sociální  služby, vést
   písemné  individuální  záznamy  o průběhu poskytování sociální služby a
   hodnotit  průběh  poskytování  sociální  služby  za účasti těchto osob,
   je-li  to  možné  s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované
   sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců,

   g)  vést evidenci žadatelů o sociální službu, se kterými nemohl uzavřít
   smlouvu  o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v § 91 odst. 3
   písm. b),

   h) dodržovat standardy kvality sociálních služeb,

   i)  uzavřít  s  osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby, pokud tomu
   nebrání důvody uvedené v § 91 odst. 3,

   j)  v  případě,  že  poskytují  sociální  službu podle § 48, přednostně
   poskytnout sociální službu dítěti, kterému byla soudem nařízena ústavní
   výchova nebo předběžné opatření,

   k)   neprodleně  písemně  oznámit  obecnímu  úřadu  obce  s  rozšířenou
   působností  uvedenému  v  §  92  písm. a) ukončení poskytování pobytové
   služby  sociální  péče  osobě, která se může bez další pomoci a podpory
   ocitnout  v  situaci ohrožující její život a zdraví, pokud tato osoba s
   takovým oznámením souhlasí.

   § 89

   Opatření omezující pohyb osob

   (1) Při poskytování sociálních služeb nelze používat opatření omezující
   pohyb  osob,  jimž jsou sociální služby poskytovány, s výjimkou případů
   přímého  ohrožení  jejich  zdraví  a života nebo zdraví a života jiných
   fyzických  osob,  a  to  za  dále  stanovených  podmínek  pouze po dobu
   nezbytně  nutnou,  která postačuje k odstranění přímého ohrožení jejich
   zdraví a života a života jiných fyzických osob.

   (2)  Opatření  omezující  pohyb osob lze použít pouze tehdy, pokud byla
   neúspěšně  použita  jiná opatření pro zabránění takového jednání osoby,
   které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických
   osob.  Poskytovatel  sociálních služeb je proto povinen podle konkrétní
   situace  nejdříve  využít  možnosti  slovního  zklidnění situace a jiné
   způsoby   pro   zklidnění   situace,  například  odvrácení  pozornosti,
   rozptýlení,  aktivní  naslouchání.  Osoba  musí  být  vhodným  způsobem
   informována, že může být vůči ní použito opatření omezující její pohyb.

   (3)  Poskytovatel  sociálních  služeb  je  povinen  v  případě  použití
   opatření  omezujících  pohyb  osob  zvolit  vždy  nejmírnější opatření.
   Zasáhnout lze nejdříve pomocí fyzických úchopů, poté umístěním osoby do
   místnosti  zřízené  k  bezpečnému  pobytu,  popřípadě  lze  na  základě
   ordinace   přivolaného  lékaře  a  za  jeho  přítomnosti  podat  léčivé
   přípravky.

   (4)  Poskytovatel  sociálních  služeb  je  povinen  poskytovat sociální
   služby  tak, aby metody poskytování těchto služeb předcházely situacím,
   ve kterých je nezbytné použít opatření omezující pohyb osob.

   (5)  Poskytovatel  sociálních  služeb  je  povinen  o  použití opatření
   omezujícího  pohyb  osob  informovat  bez  zbytečného odkladu zákonného
   zástupce  osoby,  které jsou poskytovány sociální služby, nebo jde-li o
   nezletilou  osobu, která byla svěřena na základě rozhodnutí příslušného
   orgánu  do  péče  jiné  osoby, tuto osobu, anebo fyzickou osobu, kterou
   osoba,  které  jsou  poskytovány  sociální  služby,  s jejím předchozím
   souhlasem určí.

   (6)  Poskytovatel  sociálních  služeb  je povinen vést evidenci případů
   použití opatření omezujících pohyb osob v rozsahu

   a) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození osoby,

   b) datum, čas počátku a místo použití opatření omezujícího pohyb osob a
   druh tohoto opatření,

   c) důvod použití opatření omezujícího pohyb osob,

   d) jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby, která opatření omezujícího
   pohyb osob použila,

   e) podání léčivého přípravku jako opatření omezujícího pohyb osoby,

   f) datum a čas ukončení použití opatření omezujícího pohyb osob,

   g)  popis  bezprostředně  předcházející  situace před použitím opatření
   omezujícího  pohyb  osob,  popis  průběhu  situace  při  použití tohoto
   opatření a její zhodnocení a popis bezprostředně následující situace,

   h) záznam o splnění povinnosti stanovené v odstavci 5,

   i) popis případných poranění osob, ke kterým došlo při použití opatření
   omezujícího pohyb osob,

   j) popis způsobu informování osoby podle odstavce 2,
   a umožnit nahlížení do této evidence osobě, u níž bylo použito opatření
   omezující  pohyb  osob,  fyzické osobě, kterou osoba s jejím předchozím
   souhlasem  určí,  zákonnému  zástupci  osoby  nebo osobě jí blízké nebo
   fyzické   osobě,   které   byla  nezletilá  osoba  svěřena  rozhodnutím
   příslušného  orgánu  do  péče,  zřizovateli  zařízení,  lékaři,  členům
   inspekčního týmu při provádění inspekce poskytování sociálních služeb a
   Veřejnému ochránci práv.

   (7)  Poskytovatel  sociálních  služeb,  který  v  průběhu  kalendářního
   pololetí  použil  opatření  omezující  pohyb  osob,  je povinen písemně
   sdělit   registrujícímu   orgánu   ve  lhůtě  do  15  dnů  po  skončení
   kalendářního pololetí počet osob, u kterých byla tato opatření použita,
   a četnost jejich použití podle druhů těchto opatření.

   Díl 3

   Smlouva o poskytnutí sociální služby

   § 90

   Osoba   může   požádat   o  poskytnutí  sociální  služby  poskytovatele
   sociálních  služeb  nebo  může  požádat  obec,  ve které má trvalý nebo
   hlášený  pobyt,  o  zprostředkování možnosti poskytnutí sociální služby
   anebo o zprostředkování kontaktu s poskytovatelem sociálních služeb.

   § 91

   (1) O poskytnutí sociální služby uzavírá osoba smlouvu s poskytovatelem
   sociálních  služeb;  tato  smlouva  se  neuzavírá  v případě poskytnutí
   sociální  služby  dítěti na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní
   výchovy nebo předběžného opatření. Smlouva o poskytnutí sociální služby
   poskytované  podle  § 39 až 52, 57, 58, 64, 67 a 68 musí být uzavřena v
   písemné formě. Smlouva o poskytnutí sociální služby poskytované podle §
   54,  56,  60,  60a,  65  a  70 musí být uzavřena v písemné formě, pokud
   alespoň  jedna smluvní strana při jednání o uzavření smlouvy tuto formu
   navrhne.

   (2) Smlouva obsahuje tyto náležitosti:

   a) označení smluvních stran,

   b) druh sociální služby,

   c) rozsah poskytování sociální služby,

   d) místo a čas poskytování sociální služby,

   e)  výši  úhrady  za  sociální  služby  sjednanou  v  rámci výše úhrady
   stanovené v § 73 až 77 a způsob jejího placení,

   f)  ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem
   pro poskytování sociálních služeb,

   g) výpovědní důvody a výpovědní lhůty,

   h) dobu platnosti smlouvy.

   (3)  Poskytovatel  sociálních  služeb  může odmítnout uzavřít smlouvu o
   poskytování sociálních služeb pouze, pokud

   a)  neposkytuje  sociální službu, o kterou osoba žádá, a to i s ohledem
   na vymezení okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb,

   b)  nemá  dostatečnou  kapacitu  k poskytnutí sociální služby, o kterou
   osoba žádá,

   c)  zdravotní  stav  osoby,  která  žádá o poskytnutí pobytové sociální
   služby,  vylučuje  poskytnutí  takové  sociální  služby; tyto zdravotní
   stavy stanoví prováděcí právní předpis, nebo

   d)  osobě,  která  žádá  o poskytnutí sociální služby, vypověděl v době
   kratší  než  6  měsíců  před  touto  žádostí  smlouvu o poskytnutí téže
   sociální   služby  z  důvodu  porušování  povinností  vyplývajících  ze
   smlouvy.

   (4)  Osoba  je  povinna  před  uzavřením  smlouvy o poskytnutí pobytové
   služby předložit poskytovateli sociálních služeb posudek registrujícího
   poskytovatele  zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství
   o  zdravotním  stavu,  nejde-li  o  poskytování  sociálních  služeb  ve
   zdravotnickém zařízení podle § 52.

   (5)  Pro uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby a právní vztahy
   vzniklé z této smlouvy se použijí ustanovení občanského zákoníku.

   (6)  Osobu,  která  podle  lékařského  posudku  vydaného poskytovatelem
   zdravotních  služeb není schopna sama jednat a nemá zákonného zástupce,
   zastupuje   při   uzavírání  smlouvy  obecní  úřad  obce  s  rozšířenou
   působností  podle  místa  trvalého  nebo  hlášeného  pobytu osoby, nebo
   jde-li  o poskytnutí pobytových sociálních služeb v zařízení sociálních
   služeb,  obecní  úřad  obce  s rozšířenou působností podle sídla tohoto
   zařízení.

   (7)  Jestliže  poskytovatel  sociálních služeb odmítne uzavřít s osobou
   smlouvu  o  poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v odstavci 3,
   vydá  o  tom  osobě  na  její žádost písemné oznámení s uvedením důvodu
   odmítnutí uzavření smlouvy.

   Díl 4

   Působnost při zajišťování sociálních služeb

   § 92

   Obecní úřad obce s rozšířenou působností

   a)  zajišťuje  osobě,  které  není  poskytována sociální služba, a je v
   takové situaci, kdy neposkytnutí okamžité pomoci by ohrozilo její život
   nebo  zdraví, poskytnutí sociální služby nebo jiné formy pomoci, a to v
   nezbytném  rozsahu;  místní  příslušnost  se  řídí místem trvalého nebo
   hlášeného pobytu osoby,

   b)   koordinuje  poskytování  sociálních  služeb  a  poskytuje  odborné
   sociální  poradenství  osobám  ohroženým  sociálním vyloučením z důvodu
   předchozí  ústavní  nebo  ochranné  výchovy nebo výkonu trestu, osobám,
   jejichž  práva  a  zájmy  jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, a
   osobám,  jejichž  způsob  života může vést ke konfliktu se společností;
   přitom  spolupracuje  se  zařízeními  pro  výkon  ústavní nebo ochranné
   výchovy,  s  Vězeňskou  službou  České  republiky,  Probační a mediační
   službou  České  republiky,  správními  úřady  a  územními samosprávnými
   celky,

   c)  na  základě oznámení poskytovatele zdravotních služeb^25) zjišťuje,
   zda  je  nezbytné  poskytnout  osobě umístěné ve zdravotnickém zařízení
   služby  sociální  péče  a  zprostředkovává možnost jejich poskytnutí; v
   případě,  že  nelze  služby  sociální  péče  osobě  poskytnout, sděluje
   neprodleně  tuto  skutečnost  poskytovateli zdravotních služeb, v jehož
   zdravotnickém zařízení je osoba umístěna,

   d)  na  území  svého správního obvodu koordinuje poskytování sociálních
   služeb  a realizuje činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé
   sociální situace a k sociálnímu začleňování osob; přitom spolupracuje s
   krajskou pobočkou Úřadu práce a krajským úřadem.

   § 93

   Krajský úřad

   a)  zajišťuje ve spolupráci s ostatními poskytovateli sociálních služeb
   a  obecním  úřadem obce s rozšířenou působností, příslušnou podle místa
   hlášeného  pobytu  osob,  poskytnutí  sociálních  služeb v případě, kdy
   poskytovatel  sociálních služeb ukončil poskytování sociálních služeb z
   důvodu  zrušení  jeho  registrace,  pozbytí její platnosti, popřípadě z
   jiného  důvodu,  a  osoby,  kterým  tento poskytovatel dosud poskytoval
   sociální  služby,  se nacházejí v bezprostředním ohrožení jejich práv a
   zájmů  a  nejsou  schopny  samy  si  zajistit  pokračující  poskytování
   sociálních služeb,

   b)  koordinuje  poskytování  sociálních  služeb osobám, jejichž práva a
   zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby; přitom spolupracuje s
   obecními úřady obcí s rozšířenou působností,

   c)  na  území  svého správního obvodu koordinuje poskytování sociálních
   služeb  a  realizuje  a  koordinuje  činnosti  sociální práce vedoucí k
   řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začleňování osob.

   § 93a

   (1)  Zaměstnanci  obce  zařazení  do  obecního  úřadu obce s rozšířenou
   působností  jako  sociální  pracovníci  a zaměstnanci kraje zařazení do
   krajského  úřadu  jako  sociální  pracovníci  jsou  na základě souhlasu
   osoby,  která se nachází v nepříznivé sociální situaci nebo je ohrožena
   sociálním  vyloučením  anebo  se  v  tomto  stavu  nachází, oprávněni v
   souvislosti  s  plněním  úkolů  podle  §  92  písm.  d) a § 93 písm. c)
   vstupovat  do  obydlí,  v  němž tato osoba žije, a to s cílem vykonávat
   činnosti  sociální  práce.  Oprávnění  k  této  činnosti  jsou  povinni
   prokázat   průkazem  vydaným  příslušným  úřadem;  náležitosti  průkazu
   stanoví prováděcí právní předpis.

   (2)  Zaměstnanci  uvedení  v  odstavci  1  jsou v souvislosti s výkonem
   činností  sociální práce povinni vést Standardizovaný záznam sociálního
   pracovníka,  který  je součástí Jednotného informačního systému práce a
   sociálních věcí.

   § 94

   Obec

   a)  zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám
   osob na svém území,

   b)  zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování
   sociálních služeb na svém území,

   c)  spolupracuje  s  dalšími obcemi, kraji a s poskytovateli sociálních
   služeb  při  zprostředkování  pomoci  osobám, popřípadě zprostředkování
   kontaktu mezi poskytovatelem a osobou,

   d)  může  zpracovat  střednědobý  plán  rozvoje  sociálních  služeb  ve
   spolupráci s krajem, poskytovateli sociálních služeb na území obce a za
   účasti osob, kterým jsou poskytovány sociální služby.

   d)  může  zpracovat  střednědobý  plán  rozvoje  sociálních  služeb  ve
   spolupráci s krajem, poskytovateli sociálních služeb na území obce a za
   účasti osob, kterým jsou poskytovány sociální služby,

   e)  spolupracuje  s krajem při přípravě a realizaci střednědobého plánu
   rozvoje  sociálních služeb kraje; za tím účelem sděluje kraji informace
   o  potřebách poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na
   území  obce,  o  možnostech  uspokojování těchto potřeb prostřednictvím
   sociálních služeb a o jejich dostupných zdrojích.

   § 95

   Kraj

   a)  zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám
   osob na svém území,

   b)  zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování
   sociálních služeb na svém území,

   c)  spolupracuje s obcemi, s dalšími kraji a s poskytovateli sociálních
   služeb  při  zprostředkování  pomoci  osobám, popřípadě zprostředkování
   kontaktu mezi poskytovatelem a osobou,

   d)  zpracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci
   s  obcemi na území kraje, se zástupci poskytovatelů sociálních služeb a
   se  zástupci osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, a informuje
   obce  na  území  kraje o výsledcích zjištěných v procesu plánování; při
   zpracování  plánu  kraj  přihlíží k informacím obce sděleným podle § 94
   písm. e) a k údajům uvedeným v registru podle § 85 odst. 5,

   e)  sleduje  a  vyhodnocuje  plnění  plánů rozvoje sociálních služeb za
   účasti  zástupců  obcí,  zástupců  poskytovatelů  sociálních  služeb  a
   zástupců osob, kterým jsou sociální služby poskytovány,

   f) informuje ministerstvo o plnění plánů rozvoje sociálních služeb,

   g)  zajišťuje  dostupnost poskytování sociálních služeb na svém území v
   souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb.

   § 96

   Ministerstvo

   a) řídí a kontroluje výkon státní správy v oblasti sociálních služeb,

   b)  zpracovává  střednědobý  národní  plán rozvoje sociálních služeb za
   účasti krajů, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob,
   kterým jsou poskytovány sociální služby,

   c)  spolupracuje  s  Ministerstvem  vnitra při optimalizaci dostupnosti
   místních veřejných služeb.

   ČÁST ČTVRTÁ

   INSPEKCE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

   § 97

   (1)  Inspekci  poskytování  sociálních  služeb  (dále  jen  „inspekce“)
   provádí  u poskytovatelů, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci, a
   u  poskytovatelů  sociálních  služeb  uvedených  v § 84 krajská pobočka
   Úřadu  práce;  místní  příslušnost  se  řídí  podle místa trvalého nebo
   hlášeného  pobytu  fyzické  osoby nebo sídla právnické osoby, popřípadě
   podle  umístění  organizační složky zahraniční právnické osoby na území
   České republiky.

   (2) Předmětem inspekce u poskytovatelů sociálních služeb je

   a) plnění povinností poskytovatelů sociálních služeb stanovených v § 88
   a 89,

   b) kvalita poskytovaných sociálních služeb.

   (3)  Při  plnění  povinnosti poskytovatelů sociálních služeb podle § 88
   písm. i) je předmětem inspekce také posouzení, zda smlouva o poskytnutí
   sociální  služby obsahuje náležitosti smlouvy podle § 91 odst. 2, a zda
   je výše úhrady sjednána v rámci výše úhrady stanovené v § 73 až 77.

   (4)   Členové  inspekčního  týmu  jsou  povinni  v  případě  zjištěných
   nedostatků informovat o výsledku inspekce podle odstavce 3 osobu, která
   uzavřela smlouvu o poskytnutí sociální služby, nebo zákonného zástupce,
   popřípadě  zástupce  podle  §  91  odst.  6,  pokud  uzavřeli smlouvu o
   poskytnutí sociální služby za osobu, která není schopna sama jednat.

   § 98

   (1) Postup při provádění inspekce podle tohoto zákona se řídí zákonem o
   státní kontrole^34) , není-li dále stanoveno jinak.

   (2) Inspekce se provádí vždy v místě poskytování sociálních služeb.

   (3)  Inspekci v každém jednotlivém případě provádí inspekční tým, který
   tvoří  nejméně  3  členové,  jde-li  o  inspekci  pobytových sociálních
   služeb,  a  nejméně  2  členové  v  ostatních případech. Alespoň 1 člen
   inspekčního týmu musí být zaměstnancem státu zařazeným k výkonu práce v
   krajské pobočce Úřadu práce. Kraj může do inspekčního týmu vyslat svého
   zaměstnance;  krajská  pobočka Úřadu práce zařadí tohoto zaměstnance do
   inspekčního týmu.

   (4) Inspektor nesmí být v pracovněprávním ani obdobném vztahu k žádnému
   z poskytovatelů sociálních služeb v kraji, v němž vykonává inspekci.

   (5)  V  zájmu  odborného  posouzení věci mohou být k účasti na inspekci
   přizváni  specializovaní odborníci. Přizvaný odborník nesmí být podjatý
   vůči  poskytovateli sociálních služeb, u kterého je prováděna inspekce.
   Poskytovatel  sociálních  služeb,  u  kterého je prováděna inspekce, je
   povinen  umožnit  přizvanému  odborníkovi,  aby se podílel na provádění
   inspekce.

   (6)  O  výsledku  inspekce  se  pořizuje inspekční zpráva, na kterou se
   vztahují ustanovení o protokolu podle zákona o státní kontrole.

   (7)   Poskytovatel   sociálních   služeb   je  povinen  umožnit  členům
   inspekčního  týmu  dotazovat se osob, kterým poskytuje sociální služby,
   na záležitosti související s poskytováním sociálních služeb, které jsou
   předmětem   inspekce.   Podmínkou  přitom  je,  že  osoba  byla  členem
   inspekčního  týmu  za  účasti poskytovatele sociálních služeb poučena o
   možnosti  odmítnout  rozhovor a dala k rozhovoru souhlas; tento souhlas
   se   zaznamenává   do   záznamu  o  rozhovoru,  který  vyhotovuje  člen
   inspekčního týmu.

   (8)  Krajská  pobočka  Úřadu  práce  je oprávněna ukládat poskytovateli
   sociálních  služeb  opatření  k  odstranění  nedostatků  zjištěných při
   inspekci.  Poskytovatel  sociálních  služeb  je  povinen splnit uložená
   opatření  ve  lhůtě  stanovené  krajskou  pobočkou  Úřadu práce a podat
   písemnou  zprávu  o  jejich  plnění,  pokud si ji krajská pobočka Úřadu
   práce  vyžádá. Po podání písemné zprávy o přijatých opatřeních a jejich
   plnění lze provést následnou inspekci, na kterou se ustanovení odstavce
   2 nevztahuje.

   § 99

   (1)  Kvalita  sociálních  služeb  se při výkonu inspekce ověřuje pomocí
   standardů  kvality  sociálních  služeb.  Standardy  kvality  sociálních
   služeb  jsou  souborem  kritérií, jejichž prostřednictvím je definována
   úroveň  kvality  poskytování sociálních služeb v oblasti personálního a
   provozního  zabezpečení  sociálních  služeb  a  v  oblasti  vztahů mezi
   poskytovatelem a osobami.

   (2) Plnění standardů kvality se hodnotí systémem bodů.

   (3)  Obsah  jednotlivých  standardů  kvality a bodové hodnocení stanoví
   prováděcí právní předpis.

   ČÁST PÁTÁ

   MLČENLIVOST

   § 100

   (1)   Zaměstnanci   obcí  a  krajů,  zaměstnanci  státu  a  zaměstnanci
   poskytovatelů  sociálních  služeb jsou povinni zachovávat mlčenlivost o
   údajích  týkajících  se  osob,  kterým jsou poskytovány sociální služby
   nebo  příspěvek,  které  se  při  své  činnosti  dozvědí,  není-li dále
   stanoveno  jinak.  Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu.
   Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být osoby uvedené ve větě první
   zproštěny  pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s
   uvedením rozsahu a účelu.

   (2)  Povinnost  mlčenlivosti  stanovená  v odstavci 1 platí obdobně pro
   fyzické  osoby, které jsou poskytovateli sociálních služeb nebo se jako
   přizvaní  odborníci  účastní  inspekce anebo při poskytování sociálních
   služeb působí jako dobrovolníci.

   (3)  Údaje  týkající  se  osob, kterým jsou poskytovány sociální služby
   nebo  příspěvek,  které  se subjekty uvedené v odstavcích 1 a 2 při své
   činnosti  dozvědí,  sdělují  jiným  subjektům, jen stanoví-li tak tento
   zákon  nebo  zvláštní  zákon^35);  jinak  mohou tyto údaje sdělit jiným
   subjektům  jen  s  písemným  souhlasem  osoby,  které  jsou poskytovány
   sociální služby nebo příspěvek.

   (4)  Zobecněné  informace  a souhrnné údaje, které ministerstvo, obce a
   kraje  získají  při  své  činnosti,  mohou  být bez uvedení konkrétních
   jmenných  údajů  využívány  zaměstnanci  ministerstva, obcí a krajů při
   vědecké,  publikační  a  pedagogické  činnosti,  nebo ministerstvem pro
   analytickou a koncepční činnost.

   ČÁST ŠESTÁ

   FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

   § 101

   (1)  Dotace  ze státního rozpočtu se poskytuje na zajištění poskytování
   sociálních  služeb poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni
   v registru.

   (2)  Dotace  se  poskytuje k financování běžných výdajů souvisejících s
   poskytováním  sociálních  služeb  v souladu se zpracovaným střednědobým
   plánem rozvoje sociálních služeb.

   (3)  Dotace  ze  státního  rozpočtu podle odstavců 1 a 2 je poskytována
   prostřednictvím  rozpočtu  kraje.  Činnost  krajů  podle  věty první je
   činností vykonávanou v přenesené působnosti.

   (4) Žádost o poskytnutí dotace na příslušné následující rozpočtové
   období předkládá krajský úřad ministerstvu. Žádost obsahuje zejména

   a) název kraje, jeho sídlo, identifikační číslo a číslo účtu,

   b)   zpracovaný  střednědobý  plán  rozvoje  sociálních  služeb,  který
   obsahuje  ekonomickou  analýzu v plánu identifikovaných potřeb a způsob
   jejich finančního zajištění,

   c) výši požadavku na dotaci.

   (5) Výše dotace v úhrnu za jednotlivé kraje se stanoví na základě

   a)  celkového  ročního  objemu  finančních  prostředků rozpočtovaných v
   závazném ukazateli pro příslušný rozpočtový rok,

   b) zpracovaného střednědobého plánu rozvoje služeb kraje,

   c) počtu vyplácených příspěvků a jejich finančního objemu,

   d)   počtu  poskytovatelů  sociálních  služeb,  kteří  jsou  zapsáni  v
   registru, a jejich kapacit,

   e) kapacit sociálních služeb poskytovaných ve zdravotnických zařízeních
   lůžkové péče.

   (6)  Krajské  úřady  se  podílejí  na  finanční kontrole využití dotací
   poskytnutých  podle  odstavců  1  až  5,  vykonávané  podle  zvláštního
   právního předpisu^36).

   (7) Prováděcí právní předpis stanoví bližší podmínky pro stanovení výše
   dotace, účelu dotace, členění dotace a způsobu poskytování dotace.

   (8) Podle ustanovení odstavců 1 až 7 se postupuje do 31. prosince 2013.

   § 101a

   neplatil

   § 102

   Na  zajištění  povinnosti  uvedené  v § 93 písm. a) se krajům poskytuje
   dotace.   Dotaci   poskytuje  ministerstvo  podle  zvláštního  právního
   předpisu^37) .

   § 103

   Na  zajištění  povinnosti uvedené v § 92 písm. a) se obcím s rozšířenou
   působností   poskytuje  dotace.  Dotaci  poskytuje  ministerstvo  podle
   zvláštního  právního předpisu^37). Dotace ze státního rozpočtu je obcím
   s  rozšířenou  působností  poskytována  prostřednictvím rozpočtu kraje;
   tato činnost krajů je činností vykonávanou v přenesené působnosti.

   § 104

   (1)   Ze   státního   rozpočtu  mohou  být  podle  zvláštního  právního
   předpisu^38)poskytovány  účelové  dotace  k  financování běžných výdajů
   souvisejících   s   poskytováním   sociálních   služeb   poskytovatelům
   sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru.

   (2) Dotace podle odstavce 1 poskytuje ministerstvo.

   (3) Dotaci lze poskytnout

   a) na podporu sociálních služeb, které mají celostátní či nadregionální
   charakter,

   b)  na  činnosti,  které  mají rozvojovou povahu, zejména na vzdělávání
   pracovníků  v sociálních službách, na podporu kvality sociálních služeb
   a  na  zpracování  střednědobých  plánů  krajů  a  plánů obcí v oblasti
   sociálních služeb,

   c)  v případě mimořádných situací; mimořádnou situací se rozumí zejména
   živelní pohroma, požár, ekologická nebo průmyslová havárie.

   (4)  Na  financování  činností  podle  odstavce 3 v oblasti poskytování
   sociálních  služeb  se  mohou podílet také programy financované v rámci
   Strukturálních   fondů   Evropských  společenství  a  dalších  programů
   Evropských společenství.

   (5) Na poskytnutí dotace není právní nárok^36).

   § 105

   Obec  nebo  kraj může poskytnout ze svého rozpočtu účelové dotace podle
   zvláštního  zákona^39)  k  financování  běžných  výdajů souvisejících s
   poskytováním  sociálních služeb poskytovatelům sociálních služeb, kteří
   jsou zapsáni v registru.

   ČÁST SEDMÁ

   SPRÁVNÍ DELIKTY

   § 106

   (1)  Zaměstnanec  uvedený  v § 100 odst. 1 se dopustí přestupku tím, že
   poruší povinnost mlčenlivosti podle § 100 odst. 1.

   (2) Přizvaný odborník uvedený v § 100 odst. 2 se dopustí přestupku tím,
   že poruší povinnost mlčenlivosti podle § 100 odst. 2.

   (3)  Osoba  blízká  nebo  asistent  sociální péče uvedený v § 83, kteří
   poskytovali  oprávněné  osobě  pomoc,  se  dopustí  přestupku  tím,  že
   neohlásí úmrtí oprávněné osoby ve lhůtě stanovené v § 21a odst. 2.

   (4)  Za přestupek podle odstavců 1 a 2 lze uložit pokutu do 50 000 Kč a
   za přestupek podle odstavce 3 pokutu do 20 000 Kč.

   § 107

   (1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního
   deliktu  tím,  že  poskytuje  sociální  služby  bez  oprávnění k jejich
   poskytování podle § 78 odst. 1.

   (2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel
   sociálních služeb dopustí správního deliktu tím, že

   a)  neposkytuje  sociální  služby  v  rozsahu stanoveném v rozhodnutí o
   registraci podle § 81 odst. 2,

   b) nevede záznamy podle § 88 písm. f),

   c) nevede evidenci žadatelů o sociální službu podle § 88 písm. g),

   d)  neuzavře  s  osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby podle § 88
   písm. i),

   e) použije opatření omezující pohyb osob v rozporu s § 89 odst. 1 až 3,

   f)  nepodá  informaci o použití opatření omezujících pohyb osob podle §
   89 odst. 5,

   g) nevede evidenci nebo neumožní nahlížení do evidence podle § 89 odst.
   6,

   h)  neohlásí  úmrtí  oprávněné osoby, které poskytovala pomoc, ve lhůtě
   stanovené v § 21a odst. 2,

   i) nesplní lhůtu k podání žádosti o zrušení registrace podle § 82 odst.
   3 písm. d) nebo odst. 4,

   j) nesplní oznamovací povinnost podle § 88 písm. k),

   k)  nezašle  ve  stanovené lhůtě údaje uvedené na předepsaném tiskopisu
   podle § 85 odst. 5,

   l) nesdělí ve stanovené lhůtě údaje podle § 89 odst. 7,

   m)  nesplní ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce opatření k
   odstranění  nedostatků  zjištěných  při  inspekci  nebo nepodá písemnou
   zprávu o jejich plnění podle § 98 odst. 8,

   n)   nesplní  ve  lhůtě  stanovené  registrujícím  orgánem  opatření  k
   odstranění  nedostatků  zjištěných  při kontrole registračních podmínek
   podle § 82a odst. 2,

   o) stanoví za poskytnutí sociální služby vyšší úhradu, než je maximální
   výše úhrady stanovená prováděcím právním předpisem,

   p)  uzavře  smlouvu,  která  neobsahuje  náležitosti smlouvy podle § 91
   odst. 2.

   (3)  Podnikající  fyzická  osoba se jako poskytovatel sociálních služeb
   dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle §
   100 odst. 2.

   (4)  Zdravotnické zařízení, které poskytuje sociální služby podle § 52,
   dětský domov a speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu
   se  dopustí  správního  deliktu tím, že neohlásí úmrtí oprávněné osoby,
   které poskytovalo pomoc, ve lhůtě stanovené v § 21a odst. 2.

   (5) Za správní delikt se uloží pokuta do

   a) 10 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. b) a c),

   b)  20  000  Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a), d),
   f), g), h), p) a odstavce 4,

   c) 50 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. i) až o) a
   odstavce 3,

   d)  250  000  Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 a odstavce 2
   písm. e).

   § 108

   (1)  Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že
   vynaložila  veškeré  úsilí,  které  bylo  možno požadovat, aby porušení
   právní povinnosti zabránila.

   (2)  Při  určení  výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti
   správního  deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a
   k okolnostem, za nichž byl spáchán.

   (3)  Odpovědnost  právnické  osoby  za  správní delikt zaniká, jestliže
   příslušný  orgán o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se
   o něm dověděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy byl spáchán.

   (4)  Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednávají v
   rozsahu  své  působnosti  krajská  pobočka  Úřadu práce, krajský úřad a
   ministerstvo.

   (5)  Na  odpovědnost  za  jednání,  k němuž došlo při podnikání fyzické
   osoby^32)  nebo  v  přímé  souvislosti  s ním, se vztahují ustanovení o
   odpovědnosti nebo postihu právnické osoby.

   (6) Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

   ČÁST OSMÁ

   PŘEDPOKLADY PRO VÝKON POVOLÁNÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA

   HLAVA I

   Sociální pracovník

   § 109

   Sociální  pracovník  vykonává  sociální  šetření,  zabezpečuje sociální
   agendy   včetně   řešení   sociálně   právních  problémů  v  zařízeních
   poskytujících   služby  sociální  péče,  sociálně  právní  poradenství,
   analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné
   činnosti   v   zařízeních   poskytujících   služby  sociální  prevence,
   depistážní  činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a
   sociální  rehabilitace,  zjišťuje  potřeby  obyvatel  obce  a  kraje  a
   koordinuje poskytování sociálních služeb.

   § 110

   (1) Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost
   k   právním   úkonům,  bezúhonnost,  zdravotní  způsobilost  a  odborná
   způsobilost podle tohoto zákona.

   (2)  Bezúhonnost  se  posuzuje a prokazuje podle § 79 odst. 2 a odst. 3
   věty první až třetí.

   (3)  Zdravotní  způsobilost  zjišťuje  a  lékařský  posudek o zdravotní
   způsobilosti  vydává  registrující  poskytovatel  zdravotních  služeb v
   oboru  všeobecné  praktické  lékařství nebo v oboru praktický lékař pro
   děti a dorost a u zaměstnanců poskytovatel pracovnělékařských služeb.

   (4) Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je

   a)  vyšší  odborné  vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu
   akreditovaného   podle   zvláštního  právního  předpisu^40)  v  oborech
   vzdělání  zaměřených  na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální
   pedagogiku,  sociální  a  humanitární  práci,  sociální práci, sociálně
   právní činnost, charitní a sociální činnost,

   b)  vysokoškolské  vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském
   nebo   doktorském  studijním  programu  zaměřeném  na  sociální  práci,
   sociální   politiku,   sociální  pedagogiku,  sociální  péči,  sociální
   patologii,   právo   nebo  speciální  pedagogiku,  akreditovaném  podle
   zvláštního právního předpisu^41),

   c)  absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených
   v  písmenech  a)  a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při
   výkonu  povolání  sociálního  pracovníka  v  trvání  nejméně  5 let, za
   podmínky  ukončeného  vysokoškolského  vzdělání v oblasti studia, která
   není uvedena v písmenu b),

   d)  absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených
   v  písmenech  a)  a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při
   výkonu  povolání  sociálního  pracovníka  v  trvání  nejméně 10 let, za
   podmínky  středního  vzdělání  s  maturitní  zkouškou  v oboru sociálně
   právním, ukončeného nejpozději 31. prosince 1998.

   (5)  Odbornou  způsobilost  k výkonu povolání sociálního pracovníka při
   poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče
   podle  §  52  má též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník,
   který   získal  způsobilost  k  výkonu  zdravotnického  povolání  podle
   zvláštního právního předpisu^42).

   (6)  Při  uznávání  odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních
   příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního
   právního předpisu^31).

   HLAVA II

   Další vzdělávání sociálního pracovníka

   § 111

   (1)  Zaměstnavatel  je  povinen  zabezpečit sociálnímu pracovníku další
   vzdělávání  v  rozsahu  nejméně  24  hodin za kalendářní rok, kterým si
   obnovuje,   upevňuje  a  doplňuje  kvalifikaci.  Pokud  pracovní  poměr
   sociálního  pracovníka  u  téhož  zaměstnavatele netrvá celý kalendářní
   rok,  činí  rozsah  dalšího  vzdělávání jednu dvanáctinu částky rozsahu
   uvedeného  ve  větě  první  za každý kalendářní měsíc trvání pracovního
   poměru.  V  případě  nepřítomnosti  v  práci v rozsahu delším než jeden
   kalendářní  měsíc se rozsah dalšího vzdělávání krátí o jednu dvanáctinu
   celkové  částky  rozsahu.  Povinnost  zabezpečení dalšího vzdělávání se
   nevztahuje na zaměstnance ve zkušební době.

   (2) Formy dalšího vzdělávání jsou
   a) specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami

   a vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost
   k výkonu povolání sociálního pracovníka,

   b) účast v kurzech s akreditovaným programem,

   c) odborné stáže,

   d) účast na školicích akcích.

   (3)  Další  vzdělávání  podle  odstavce  2  písm.  b) se uskutečňuje na
   základě   akreditace  vzdělávacích  zařízení  a  vzdělávacích  programů
   udělené  ministerstvem na vysokých školách, vyšších odborných školách a
   ve  vzdělávacích  zařízeních  právnických  a  fyzických  osob (dále jen
   „vzdělávací zařízení“).

   (4)  Dalším  vzděláváním  podle  odstavce  2  písm.  c) se rozumí výkon
   odborné  činnosti  na  základě  písemné  smlouvy mezi zaměstnavatelem a
   zařízením zajišťujícím odbornou stáž.

   (5)  Dalším  vzděláváním podle odstavce 2 písm. d) se rozumí vzdělávací
   akce  v  maximálním  rozsahu  8 hodin organizovaná zaměstnavatelem nebo
   odbornou   organizací,  jejíž  je  zaměstnavatel  členem,  a  která  je
   vzdělávacím zařízením akreditovaným ministerstvem.

   (6)  Účast  na  dalším  vzdělávání  podle  odstavce  2  se  považuje za
   prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu^43).

   (7) Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání podle odstavce 2 písm. a)
   a  b) je osvědčení vydané vzdělávacím zařízením, které další vzdělávání
   pořádalo.  Dokladem  o  absolvování dalšího vzdělávání podle odstavce 2
   písm. c) a d) je potvrzení vydané zařízením, ve kterém byla zajišťována
   odborná  stáž,  nebo  zaměstnavatelem  jako organizátorem odborné stáže
   nebo školicí akce.

   HLAVA III

   zrušena

   § 112

   zrušen

   § 113

   zrušen

   § 114

   zrušen

   ČÁST DEVÁTÁ

   PŘEDPOKLADY PRO VÝKON ČINNOSTI V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH

   § 115

   Okruh pracovníků

   (1) V sociálních službách vykonávají odbornou činnost

   a) sociální pracovníci za podmínek stanovených v § 109 a 110,

   b) pracovníci v sociálních službách,

   c) zdravotničtí pracovníci,

   d) pedagogičtí pracovníci,

   e)  manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo
   poskytují sociální služby.

   (2)  Při  poskytování  sociálních  služeb působí rovněž dobrovolníci za
   podmínek stanovených zvláštním právním předpisem^44a).

   § 116

   Pracovníci v sociálních službách

   (1) Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává

   a)  přímou  obslužnou  péči  o  osoby  v  ambulantních  nebo pobytových
   zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních
   činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji,
   pomůckami,   prádlem,  udržování  čistoty  a  osobní  hygieny,  podporu
   soběstačnosti,  posilování  životní  aktivizace,  vytváření  základních
   sociálních  a  společenských  kontaktů  a uspokojování psychosociálních
   potřeb,

   b) základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování
   a  upevňování  základních hygienických a společenských návyků, působení
   na  vytváření  a  rozvíjení  pracovních  návyků,  manuální  zručnosti a
   pracovní   aktivity,  provádění  volnočasových  aktivit  zaměřených  na
   rozvíjení  osobnosti,  zájmů,  znalostí  a  tvořivých schopností formou
   výtvarné,  hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní
   činnosti,

   c)  pečovatelskou  činnost v domácnosti osoby spočívající ve vykonávání
   prací  spojených  s  přímým  stykem s osobami s fyzickými a psychickými
   obtížemi,  komplexní  péči  o  jejich  domácnost,  zajišťování sociální
   pomoci,   provádění   sociálních   depistáží   pod  vedením  sociálního
   pracovníka, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských
   kontaktů  a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní
   koordinování pečovatelské činnosti a provádění osobní asistence,

   d)  pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním
   poradenství,  depistážní  činnosti,  výchovné, vzdělávací a aktivizační
   činnosti,   činnosti   při  zprostředkování  kontaktu  se  společenským
   prostředím,  činnosti  při  poskytování  pomoci  při uplatňování práv a
   oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

   (2)  Podmínkou  výkonu  činnosti  pracovníka  v  sociálních službách je
   způsobilost  k  právním  úkonům,  bezúhonnost,  zdravotní způsobilost a
   odborná způsobilost podle tohoto zákona.

   (3)  Bezúhonnost  se  posuzuje a prokazuje podle § 79 odst. 2 a odst. 3
   věty první až třetí.

   (4)  Zdravotní  způsobilost  zjišťuje  a  lékařský  posudek o zdravotní
   způsobilosti  vydává  registrující  poskytovatel  zdravotních  služeb v
   oboru  všeobecné  praktické  lékařství  a  u  zaměstnanců  poskytovatel
   pracovnělékařských služeb.

   (5) Odbornou způsobilostí pracovníka v sociálních službách

   a)  uvedeného  v  odstavci 1 písm. a) je základní vzdělání nebo střední
   vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování
   akreditovaného  kvalifikačního  kurzu  se  nevyžaduje u fyzických osob,
   které  získaly  podle  zvláštního  právního  předpisu^45) způsobilost k
   výkonu  zdravotnického  povolání v oboru ošetřovatel, u fyzických osob,
   které   získaly  odbornou  způsobilost  k  výkonu  povolání  sociálního
   pracovníka  podle  §  110,  a  u  fyzických osob, které získaly střední
   vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem,

   b) uvedeného v odstavci 1 písm. b) je střední vzdělání s výučním listem
   nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a absolvování akreditovaného
   kvalifikačního  kurzu;  absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu
   se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního
   předpisu^46) způsobilost k výkonu zdravotnického povolání ergoterapeut,
   u  fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání
   sociálního  pracovníka  podle  § 110, a u fyzických osob, které získaly
   střední   vzdělání  v  oboru  vzdělání  stanoveném  prováděcím  právním
   předpisem,

   c)  uvedeného  v  odstavci  1  písm.  c)  je základní vzdělání, střední
   vzdělání,  střední  vzdělání  s  výučním  listem,  střední  vzdělání  s
   maturitou  nebo  vyšší  odborné  vzdělání  a absolvování akreditovaného
   kvalifikačního  kurzu;  absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu
   se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního
   předpisu^45)  způsobilost  k  výkonu  zdravotnického  povolání  v oboru
   ošetřovatel,  u  fyzických  osob,  které získaly odbornou způsobilost k
   výkonu  povolání sociálního pracovníka podle § 110, a u fyzických osob,
   které  získaly  střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím
   právním předpisem,

   d)  uvedeného  v  odstavci  1  písm.  d)  je základní vzdělání, střední
   vzdělání,  střední  vzdělání  s  výučním  listem,  střední  vzdělání  s
   maturitní   zkouškou   nebo   vyšší   odborné  vzdělání  a  absolvování
   akreditovaného   kvalifikačního   kurzu;   absolvování   akreditovaného
   kvalifikačního  kurzu  se  nevyžaduje  u  fyzických osob, které získaly
   odbornou  způsobilost  k  výkonu povolání sociálního pracovníka podle §
   110.

   (6) Obsah kvalifikačního kurzu podle odstavce 5 a jeho minimální rozsah
   stanoví prováděcí právní předpis.

   (7) Podmínku absolvování kvalifikačního kurzu podle odstavce 5 je třeba
   splnit  do 18 měsíců ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání. Do doby
   splnění   této  podmínky  vykonává  zaměstnanec  činnost  pracovníka  v
   sociálních  službách  pod  dohledem  odborně  způsobilého  pracovníka v
   sociálních službách.

   (8)  Při  uznávání  odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních
   příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního
   právního předpisu^31).

   (9)   Zaměstnavatel  je  povinen  zabezpečit  pracovníku  v  sociálních
   službách další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok,
   kterým  si  obnovuje,  upevňuje a doplňuje kvalifikaci. Účast na dalším
   vzdělávání  se  považuje  za  prohlubování kvalifikace podle zvláštního
   právního   předpisu^43).   Další   vzdělávání  se  uskutečňuje  formami
   uvedenými  v  §  111  odst.  2.  Ustanovení § 111 odst. 1 věta druhá až
   čtvrtá  a  odst.  3  až 5 a 7 platí obdobně. Povinnost účasti na dalším
   vzdělávání  podle  věty  první  se nevyžaduje za kalendářní rok, v němž
   pracovník  v  sociálních  službách absolvoval akreditovaný kvalifikační
   kurz.

   § 116a

   (1)   Odbornou   způsobilostí   manželského   a  rodinného  poradce  je
   vysokoškolské  vzdělání  získané  řádným  ukončením studia jednooborové
   psychologie  nebo  magisterského  programu  na vysoké škole humanitního
   zaměření  současně  s  absolvováním  postgraduálního výcviku v metodách
   manželského  poradenství  a psychoterapie v rozsahu minimálně 400 hodin
   nebo obdobného dlouhodobého psychoterapeutického výcviku akreditovaného
   ve zdravotnictví.

   (2)  Odbornou  způsobilostí  dalšího odborného pracovníka uvedeného v §
   115 odst. 1 písm. e) je vysokoškolské vzdělání.

   § 117

   Podmínky  výkonu  činnosti  zdravotnických  pracovníků  a pedagogických
   pracovníků stanoví zvláštní právní předpisy^47)

   ČÁST DESÁTÁ

   AKREDITACE VZDĚLÁVACÍCH ZAŘÍZENÍ A AKREDITACE VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ

   § 117a

   (1)  Ministerstvo  rozhoduje  o  akreditaci  vzdělávacích  zařízení a o
   akreditaci  vzdělávacích  programů  (dále  jen  „akreditace“) pro účely
   zajištění  vzdělávacích  kurzů  podle  §  110  odst.  4 písm. c) a d) a
   kvalifikačních kurzů podle § 116 odst. 5, dalšího vzdělávání sociálních
   pracovníků  a  pracovníků  v  sociálních službách, vzdělávání vedoucích
   pracovníků  zaměstnanců  uvedených  v § 115 odst. 1 a pro účely odborné
   podpory fyzických osob, které poskytují pomoc příjemci příspěvku.

   (2)  Písemná  žádost  o  akreditaci se podává ministerstvu na tiskopisu
   předepsaném ministerstvem.

   (3)  Žádost  o  akreditaci  vzdělávacího  zařízení,  kromě  náležitostí
   podání^47a), obsahuje

   a)   oprávnění   ke   vzdělávací  činnosti  podle  zvláštního  právního
   předpisu^47b),

   b) přehled o dosavadní činnosti žadatele o akreditaci.

   (4)  Žádost  o  akreditaci  vzdělávacího  programu,  kromě  náležitostí
   podání^47a), obsahuje

   a) údaje uvedené v odstavci 3,

   b)  název,  druh,  formu,  obsah a časový rozsah vzdělávacího programu,
   který žadatel hodlá uskutečňovat,

   c)   doklady   o  materiálním  a  technickém  zabezpečení  vzdělávacího
   programu,

   d)  seznam  fyzických  osob,  které  se  budou podílet na vzdělávání, a
   doklady  o  jejich odborné způsobilosti nebo osvědčení o uznání odborné
   kvalifikace,

   e)  formu  osvědčení  o  absolvování  vzdělávacího  programu s uvedením
   identifikačních  údajů vzdělávacího zařízení, údajů uvedených v písmenu
   b),   identifikačních   údajů   o   osobě,   která  vzdělávací  program
   absolvovala, a datum vydání osvědčení.

   (5) K žádosti podle odstavců 3 a 4 musí být připojen doklad o zaplacení
   správního poplatku za přijetí žádosti^47c).

   § 117b

   (1)  Ministerstvo  zřizuje jako svůj poradní orgán akreditační komisi k
   posouzení žádosti o udělení akreditace a k posouzení návrhu na odejmutí
   akreditace.

   (2)  Členy  akreditační  komise  jmenuje  a  odvolává  ministr  práce a
   sociálních věcí.

   (3)  Složení  akreditační  komise, způsob jednání, vnitřní organizaci a
   důvody  pro  odvolání  jejího člena stanoví statut a jednací řád, které
   vydává ministerstvo.

   (4)  Účast  člena  v  akreditační  komisi  je  jiným  úkonem  v obecném
   zájmu^47d), při němž náleží členům této komise náhrada jízdních výdajů,
   náhrada  výdajů za ubytování a náhrada zvýšených stravovacích výdajů ve
   výši  a  za  podmínek  stanovených  zvláštním  právním  předpisem^47e);
   poskytovatelem těchto náhrad je ministerstvo. Členům akreditační komise
   může být ministerstvem poskytnuta odměna.

   § 117c

   (1)  Na  základě posouzení skutečností uvedených v žádosti o akreditaci
   zpracuje akreditační komise stanovisko k žádosti o akreditaci, které ve
   lhůtě  60  dnů od posledního dne kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla
   tato žádost podána, předloží ministerstvu.

   (2)  Ministerstvo  rozhodne  o  akreditaci  ve lhůtě 30 dnů po obdržení
   stanoviska komise.

   (3)  Ministerstvo  při  rozhodování  přihlíží ke stanovisku akreditační
   komise.

   (4) Akreditace se uděluje na dobu 4 let.

   (5) Akreditace je nepřevoditelná a nepřechází na právního nástupce.

   § 117d

   (1)   Ministerstvo   kontroluje   činnost  akreditovaných  vzdělávacích
   zařízení při uskutečňování akreditovaných programů.

   (2) Ministerstvo rozhodne o odejmutí akreditace, jestliže

   a) zjistí nedodržování vzdělávacího programu,

   b)  akreditované  vzdělávací  zařízení  nesplňuje podmínky, za nichž mu
   byla akreditace udělena.

   (3)  Podle  §  117c odst. 1 až 3 se postupuje i v případě rozhodování o
   odejmutí akreditace.

   (4)  Akreditace  zaniká dnem doručení písemného oznámení akreditovaného
   vzdělávacího zařízení o ukončení činnosti ministerstvu, popřípadě dnem,
   který je uveden v písemném oznámení.

   § 117e

   (1) Akreditované vzdělávací zařízení vede evidenci vydaných osvědčení.

   (2)  Ministerstvo zveřejňuje v elektronické podobě způsobem umožňujícím
   dálkový  přístup  seznam  akreditovaných vzdělávacích zařízení s jejich
   vzdělávacími  programy,  dobu,  na  kterou  byla  akreditace udělena, a
   seznam vzdělávacích zařízení, kterým byla akreditace odejmuta.

   ČÁST JEDENÁCTÁ

   SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

   HLAVA I

   Společná ustanovení

   § 118

   zrušen

   § 119

   Zmocňovací ustanovení

   (1) Vláda vydá nařízení k provedení § 101 odst. 7 a § 101a odst. 7.

   (2) Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 9 odst. 6, § 35 odst. 2, §
   73  odst.  3,  §  74  odst. 3, § 75 odst. 1, § 76 odst. 1, § 91 odst. 3
   písm. c), § 93a odst. 1, § 99 odst. 3 a § 116 odst. 5 a 6.

   HLAVA II

   Přechodná ustanovení

   § 120

   (1)  Řízení  o  poskytnutí  služeb  sociální péče zahájená a pravomocně
   neskončená  přede  dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle
   dosavadních právních předpisů.

   (2)  Osoby,  kterým  ke  dni  nabytí  účinnosti  tohoto zákona náleželo
   zvýšení  důchodu pro bezmocnost podle dosavadních právních předpisů, se
   ode  dne  nabytí  účinnosti  tohoto zákona považují za osoby závislé na
   pomoci jiné fyzické osoby

   a) ve stupni I (lehká závislost), jde-li o osoby částečně bezmocné,

   b)  ve  stupni  II  (středně  těžká závislost), jde-li o osoby převážně
   bezmocné,

   c) ve stupni III (těžká závislost), jde-li o osoby úplně bezmocné.

   (3)  Dítě,  které  ke  dni  nabytí  účinnosti  tohoto zákona bylo podle
   dosavadních  právních  předpisů  považováno  za  dítě  dlouhodobě těžce
   zdravotně  postižené  vyžadující  mimořádnou  péči,  se  ode dne nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona  považuje  za  osobu  závislou na pomoci jiné
   fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost).

   (4)  Ode  dne  nabytí  účinnosti tohoto zákona náleží osobám uvedeným v
   odstavcích  2 a 3 příspěvek ve výši podle § 11 odpovídající stanovenému
   stupni  závislosti podle odstavců 2 a 3, pokud není na základě kontroly
   posouzení  zdravotního  stavu  stanoven jiný stupeň závislosti a vydáno
   rozhodnutí  o výši příspěvku podle takto stanoveného stupně závislosti,
   nebo  pokud  není  dále  stanoveno  jinak. Osobám uvedeným v odstavci 2
   písm.  a), které jsou starší 80 let a o něž pečuje fyzická osoba, které
   z  tohoto  důvodu  náležel  ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona podle
   dosavadních  právních  předpisů příspěvek při péči o blízkou nebo jinou
   osobu,  náleží  příspěvek  ve  výši podle stupně závislosti II (středně
   těžká  závislost).  Osobám uvedeným v odstavci 2 písm. b), o něž pečuje
   fyzická  osoba,  které  z tohoto důvodu náležel ke dni nabytí účinnosti
   tohoto  zákona  příspěvek  při  péči  o  blízkou nebo jinou osobu podle
   dosavadních  právních  předpisů,  náleží  po  dobu 2 let ode dne nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona příspěvek ve výši podle stupně závislosti III
   (těžká  závislost); po uplynutí této doby náleží těmto osobám příspěvek
   ve  výši  podle  stupně  závislosti  stanoveného  na  základě  kontroly
   posouzení zdravotního stavu.

   (5) Právnické a fyzické osoby, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona  poskytovaly  služby  sociální  péče  nebo sociální služby podle
   dosavadních právních předpisů a hodlají v této činnosti pokračovat i po
   dni  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  jsou  povinny  podat  žádost o
   registraci ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a v
   této  lhůtě  jsou  rovněž povinny uzavřít pojistnou smlouvu podle § 80.
   Ode   dne  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  do  vydání  rozhodnutí  o
   registraci  se tyto právnické a fyzické osoby považují za poskytovatele
   sociálních služeb podle tohoto zákona.

   (6)  Rozhodnutí  o  přijetí  do zařízení sociální péče a o úhradě za ni
   podle  dosavadních  právních  předpisů  zůstávají  v platnosti i po dni
   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona, nejdéle však po dobu 3 let, pokud se
   osoba  a  poskytovatel  sociálních  služeb  nedohodnou  jinak  nebo  se
   nedohodnou  na  jiném  rozsahu  poskytování  sociálních služeb. Namísto
   úhrady  za  pomoc  poskytovanou  z důvodu bezmocnosti podle dosavadních
   právních předpisů je osoba, které byl přiznán příspěvek, povinna hradit
   ode  dne  nabytí účinnosti tohoto zákona úhradu za péči ve výši podle §
   73 odst. 4.

   (7)  Rozhodnutí o poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení a
   o  úhradě  za  ni  podle  dosavadních  právních  předpisů  zůstávají  v
   platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu
   3  let, pokud se osoba a zdravotnické zařízení nedohodnou jinak. Osoba,
   které je poskytována sociální péče podle věty první a které byl přiznán
   příspěvek,  je povinna kromě úhrady podle dosavadních právních předpisů
   hradit  ode  dne nabytí účinnosti tohoto zákona zdravotnickému zařízení
   také úhradu za péči ve výši podle § 73 odst. 4.

   (8) Pořadníky čekatelů na umístění do ústavu sociální péče vedené podle
   dosavadních  právních  předpisů  zůstávají  v platnosti i po dni nabytí
   účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu 3 let. Zřizovatelé ústavů
   sociálních  služeb,  kteří vedli tyto pořadníky, předají tyto pořadníky
   ve  lhůtě  2  měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona jednotlivým
   poskytovatelům  sociálních  služeb  a  o  této  skutečnosti vyrozumí ve
   stejné lhůtě osoby zapsané do pořadníku.

   (9)  Ústavy  sociální  péče  podle  dosavadních  právních  předpisů  se
   považují  za zařízení sociálních služeb uvedené v § 34 odst. 1 písm. c)
   až f).

   (10)  Dobrovolní pracovníci pečovatelské služby poskytují pečovatelskou
   službu  podle  dosavadních  právních předpisů i po dni nabytí účinnosti
   tohoto zákona.

   (11) Zaměstnanec, který ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonával
   činnost,  na  niž  se  vztahuje kvalifikační předpoklad uvedený v § 110
   odst.  4,  a  tento  předpoklad  nesplňuje,  je  povinen  splnit  tento
   kvalifikační předpoklad ve lhůtě

   a) 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud nezískal střední
   vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním,

   b)  10 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud získal střední
   vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním.

   (12)  Ustanovení  odstavce 11 neplatí, jestliže ke dni nabytí účinnosti
   tohoto  zákona  zaměstnanec  uvedený v odstavci 11 písm. a) a b) dosáhl
   věku  50 let; u těchto osob se považuje kvalifikační předpoklad uvedený
   v § 110 odst. 4 za splněný.

   (13) Zaměstnanec, který ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonával
   činnost,  na  niž  se  vztahuje  povinnost  absolvování  akreditovaného
   kvalifikačního  kurzu  podle § 116 odst. 5, je povinen absolvovat tento
   kurz nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

   (14)  Pro účely prvního zvýšení částek příspěvku podle tohoto zákona je
   prvním měsícem rozhodného období říjen 2006.

   HLAVA III

   Závěrečná ustanovení

   § 121

   Zrušovací ustanovení

   Zrušuje se:

   1.  Vyhláška  č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální
   péče.

   2.  Vyhláška  č.  138/1994  Sb.,  kterou  se  mění  a doplňuje vyhláška
   Ministerstva  práce  a  sociálních  věcí  č. 82/1993 Sb., o úhradách za
   pobyt v zařízeních sociální péče.

   3. Vyhláška č. 146/1995 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce
   a  sociálních  věcí  č.  82/1993  Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních
   sociální péče, ve znění vyhlášky č. 138/1994 Sb.

   4.  Vyhláška  č.  66/1996  Sb.,  kterou  se  mění  a  doplňuje vyhláška
   Ministerstva  práce  a  sociálních  věcí  č. 82/1993 Sb., o úhradách za
   pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

   5.  Vyhláška  č.  262/1996  Sb.,  kterou  se  mění  a doplňuje vyhláška
   Ministerstva  práce  a  sociálních  věcí  č. 82/1993 Sb., o úhradách za
   pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

   6.  Vyhláška  č.  205/1997  Sb.,  kterou  se  mění  a doplňuje vyhláška
   Ministerstva  práce  a  sociálních  věcí  č. 82/1993 Sb., o úhradách za
   pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

   7. Vyhláška č. 145/1998 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce
   a  sociálních  věcí  č.  82/1993  Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních
   sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

   8.  Vyhláška č. 172/1999 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o
   úhradách  za  pobyt  v  zařízeních  sociální  péče, ve znění pozdějších
   předpisů.

   9.  Vyhláška č. 73/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce
   a  sociálních  věcí  č.  82/1993  Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních
   sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

   10.  Vyhláška  č.  425/2001  Sb.,  kterou se mění vyhláška Ministerstva
   práce  a  sociálních  věcí  č.  82/1993  Sb.,  o  úhradách  za  pobyt v
   zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

   11. Vyhláška č. 551/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o
   úhradách  za  pobyt  v  zařízeních  sociální  péče, ve znění pozdějších
   předpisů.

   12.  Vyhláška  č. 5/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o
   úhradách  za  pobyt  v  zařízeních  sociální  péče, ve znění pozdějších
   předpisů.

   13.  Vyhláška č. 34/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o
   úhradách  za  pobyt  v  zařízeních  sociální  péče, ve znění pozdějších
   předpisů.

   14. Vyhláška č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče.

   15.  Vyhláška  č.  139/1994  Sb.,  kterou  se  mění a doplňuje vyhláška
   Ministerstva  práce  a  sociálních  věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v
   zařízeních sociální péče.

   16.  Vyhláška  č.  147/1995  Sb.,  kterou  se  mění a doplňuje vyhláška
   Ministerstva  práce  a  sociálních  věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v
   zařízeních sociální péče, ve znění vyhlášky č. 139/1994 Sb.

   17.  Vyhláška  č.  263/1996  Sb.,  kterou  se  mění a doplňuje vyhláška
   Ministerstva  práce  a  sociálních  věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v
   zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

   18.  Vyhláška  č.  146/1998  Sb.,  kterou se mění vyhláška Ministerstva
   práce  a  sociálních  věcí  č.  83/1993  Sb., o stravování v zařízeních
   sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

   19.  Vyhláška  č. 6/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 83/1993 Sb., o
   stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

   20.  Vyhláška č. 310/1993 Sb., o úhradě za poskytování sociální péče ve
   zdravotnických zařízeních.

   21.  Vyhláška č. 7/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce
   a  sociálních  věcí  č.  82/1993  Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních
   sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.

   § 122

   Účinnost

   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.

   Zaorálek v. r.

   Klaus v. r.

   Paroubek v. r.

   Vybraná ustanovení novel

   Čl. II zákona č. 206/2009 Sb.

   Přechodná ustanovení

   1.  Řízení zahájená a pravomocně neskončená přede dnem účinnosti tohoto
   zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

   2.  Osobám, kterým podle ohlášení učiněného podle § 21 odst. 2 písm. c)
   zákona  č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném do dne
   účinnosti  tohoto  zákona,  neposkytuje k tomuto dni pomoc osoba blízká
   anebo jiná fyzická nebo právnická osoba uvedená v § 7 odst. 2 zákona č.
   108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ode dne účinnosti
   tohoto   zákona,   náleží   příspěvek   na   péči  naposledy  za  měsíc
   předcházející dni účinnosti tohoto zákona. O odejmutí příspěvku na péči
   ode  dne  účinnosti  tohoto  zákona  vydá  příslušný obecní úřad obce s
   rozšířenou působností rozhodnutí.

   3. Ministerstvo práce a sociálních věcí do 31. března 2011 zahájí podle
   zákona  č.  137/2006  Sb.,  o  veřejných  zakázkách, zadávací řízení za
   účelem  dodávky  služeb  k  zajištění  výplaty  části  příspěvku formou
   poukázky nebo elektronického platebního prostředku určeného k úhradě za
   sociální  služby.  Do doby zahájení realizace dodávky služeb na základě
   uzavřené  smlouvy s vybraným subjektem se nepostupuje podle § 18a odst.
   1  písm.  b)  zákona  č.  108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění
   účinném  od  1.  ledna  2011,  a  část  příspěvku  ve  stupni  I (lehká
   závislost)  ve výši 1 000 Kč se vyplácí formou přímé úhrady za sociální
   služby  poskytnuté  této osobě v kalendářním měsíci, za který příspěvek
   náleží,  poskytovatelem  sociálních  služeb, který je zapsán v registru
   poskytovatelů  sociálních  služeb podle § 85 odst. 1 zákona č. 108/2006
   Sb.,  o sociálních službách. Tento způsob výplaty zajišťuje obecní úřad
   obce  s  rozšířenou  působností  prostřednictvím informačního systému o
   příspěvku  podle  §  30  zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
   Podkladem  pro  tento  postup  je  potvrzení  vyhotovené  na  tiskopisu
   předepsaném  Ministerstvem  práce  a  sociálních  věcí.  Toto potvrzení
   osvědčuje částku úhrady vyúčtovanou poskytovatelem sociálních služeb za
   sociální   služby  poskytnuté  osobě  v  kalendářním  měsíci;  příjemce
   příspěvku,   popřípadě   zvláštní   příjemce  příspěvku,  předává  toto
   potvrzení  poskytovateli  sociálních služeb. Na základě potvrzení zašle
   poskytovatel  sociálních  služeb žádost o úhradu za poskytnuté sociální
   služby   v   kalendářním  měsíci  příslušnému  obecnímu  úřadu  obce  s
   rozšířenou  působností v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím
   dálkový  přístup prostřednictvím informačního systému o příspěvku podle
   §  30 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Obecní úřad obce s
   rozšířenou  působností provede platbu úhrady bezhotovostním převodem na
   účet příslušného poskytovatele sociálních služeb.

   4.  Osobám  starším  18 let, které v měsíci prosinci 2010 mají nárok na
   příspěvek  na  péči  ve  stupni  I  (lehká závislost), doručí příslušný
   obecní  úřad  obce s rozšířenou působností do 31. prosince 2010 písemné
   oznámení o změně způsobu výplaty tohoto příspěvku od 1. ledna 2011.

   5. Poskytovatel sociálních služeb splní ohlašovací povinnost uvedenou v
   §  85  odst.  5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění
   účinném  ode  dne  účinnosti tohoto zákona, poprvé za rok 2009, a to do
   31. května 2010.

   6.  Odbornou  způsobilostí  k  výkonu  povolání sociálního pracovníka u
   zaměstnance,  který  ke  dni  účinnosti tohoto zákona vykonával činnost
   sociálního pracovníka, je absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů
   v  oblastech uvedených v § 110 odst. 4 písm. a) a b) zákona č. 108/2006
   Sb.,  o  sociálních službách, ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto
   zákona,  v rozsahu nejméně 200 hodin, za podmínky, že získal přede dnem
   účinnosti  tohoto  zákona  nejméně  10  let  praxe  při výkonu činnosti
   sociálního  pracovníka a absolvoval před tímto dnem rekvalifikační kurz
   zaměřený  na  činnost  sociálního pracovníka akreditovaný Ministerstvem
   školství,   mládeže   a   tělovýchovy;  tento  zaměstnanec  je  povinen
   absolvovat  akreditované  vzdělávací kurzy ve stanoveném rozsahu do 31.
   prosince 2013.

   7.  Absolvování  akreditovaného  kvalifikačního  kurzu pro pracovníky v
   sociálních  službách  podle  §  116  odst.  5 zákona č. 108/2006 Sb., o
   sociálních  službách, ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona,
   se  nevyžaduje u zaměstnance narozeného přede dnem 1. ledna 1957, pokud
   přede  dnem  účinnosti  tohoto  zákona  získal nejméně 2 roky praxe při
   výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách.

   8.  Odborná  způsobilost  manželského  a rodinného poradce podle § 116a
   odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném
   ode  dne účinnosti tohoto zákona, se považuje za splněnou u zaměstnance
   narozeného  před  1.  lednem 1957, pokud ke dni účinnosti tohoto zákona
   vykonával  činnost, na niž se vztahoval kvalifikační předpoklad uvedený
   v § 110 odst. 4 písm. e) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách,
   ve znění účinném přede dnem účinnosti tohoto zákona.

   Čl. XII zákona č. 347/2010 Sb.

   Přechodná ustanovení

   zrušen

   Čl. IV zákona č. 366/2011 Sb.

   Přechodná ustanovení

   1.  Řízení  o  příspěvku na péči zahájená a pravomocně neskončená přede
   dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle předpisů účinných
   do  dne  nabytí  účinnosti  tohoto zákona. V řízení o příspěvku na péči
   zahájeném  a  pravomocně neskončeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto
   zákona se provede posouzení stupně závislosti za období do 31. prosince
   2011  podle  zákona  č.  108/2006  Sb.,  ve znění účinném do dne nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  a za období ode dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona  podle  zákona  č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
   účinnosti tohoto zákona.

   2.  Příspěvek  na péči náležející ke dni účinnosti tohoto zákona osobám
   do  18  let věku ve výši podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 108/2006
   Sb.,  ve  znění  účinném  do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží
   naposledy za měsíc prosinec 2011. Příslušná krajská pobočka Úřadu práce
   doručí  nejpozději do dne výplaty příspěvku na péči za měsíc leden 2012
   těmto  osobám  písemné sdělení o změně výše tohoto příspěvku podle § 11
   odst.  1  písm.  b)  zákona  č.  108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne
   nabytí účinnosti tohoto zákona.

   3. Děti starší 1 roku věku, které podle § 30 odst. 1 písm. e) zákona č.
   117/1995  Sb.,  ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
   zakládaly  ke  dni  nabytí  účinnosti tohoto zákona nárok na rodičovský
   příspěvek  z  důvodu zdravotního postižení, a kterým nenáležel k tomuto
   dni  příspěvek  na  péči,  se  ode  dne  nabytí účinnosti tohoto zákona
   považují za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby

   a)  ve  stupni  I (lehká závislost), jde-li o děti dlouhodobě zdravotně
   postižené,

   b)  ve  stupni  II  (středně těžká závislost), jde-li o děti dlouhodobě
   těžce zdravotně postižené.
   Těmto osobám náleží ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona příspěvek na
   péči  ve  výši  podle § 11 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode
   dne  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  pokud  si  nezvolí  rodičovský
   příspěvek nejpozději do 31. ledna 2012, a to po dobu, než je na základě
   nového  posouzení  zdravotního  stavu  vydáno rozhodnutí o příspěvku na
   péči, nejdéle však do 31. prosince 2012.

   4.  Příslušný  orgán,  který  vydal  rozhodnutí o registraci podle § 78
   odst.  2  zákona  č.  108/2006  Sb.,  ve  znění  účinném  do dne nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  vyzve nejpozději do 31. ledna 2012 písemným
   sdělením poskytovatele sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru
   poskytovatelů  sociálních  služeb podle § 85 odst. 1 zákona č. 108/2006
   Sb.,  ve  znění  účinném  do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, aby ve
   lhůtě   do   1  měsíce  od  doručení  výzvy  na  tiskopisu  předepsaném
   Ministerstvem práce a sociálních věcí sdělili číslo platebního účtu, na
   který  bude  vyplácena  úhrada  za  potřebnou pomoc z příspěvku na péči
   podle  §  18  zákona  č.  108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
   účinnosti tohoto zákona.

   5.  Poskytovatelé  pomoci  osobám  závislým  na  pomoci  jiné  osoby ve
   zdravotnických   zařízeních   ústavní  péče  podle  §  52,  speciálních
   lůžkových  zdravotnických  zařízeních  hospicového  typu  a  v dětských
   domovech,  kteří poskytují pomoc podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění
   účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a tuto pomoc poskytují i
   po  dni  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona, jsou povinni podat žádost o
   zapsání do registru poskytovatelů podle § 85 ve lhůtě nejpozději do 31.
   března 2012.

   6.  Do dne vydání karty sociálních systémů se příspěvek na péči vyplácí
   způsobem  podle  §  18  zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném do dne
   nabytí účinnosti tohoto zákona.

   Čl. IL zákona č. 420/2011 Sb.

   Přechodné ustanovení

   Řízení  o  žádostech  o  vydání  rozhodnutí o registraci poskytovatelům
   sociálních  služeb  zahájená  a pravomocně neskončená přede dnem nabytí
   účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

   1) § 116 občanského zákoníku.

   Zákon  č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně
   některých  zákonů  (zákon  o  evidenci  obyvatel),  ve znění pozdějších
   předpisů.

   2)Zákon  č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o
   změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   3)  Zákon  č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o
   Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
   ve znění pozdějších předpisů.

   4) Například Příloha Evropské sociální charty (č. 14/2000 Sb. m. s.).

   5) Zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   6) Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu
   pracovníků uvnitř Společenství.

   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna
   2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

   7) § 15a zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 217/2002 Sb.

   7a)  §  22a  zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o
   změně  a  doplnění  některých  souvisejících zákonů, ve znění zákona č.
   340/2006 Sb.

   7b) § 23 zákona č. 48/1997 Sb.

   § 36 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

   7c) § 25 zákona č. 48/1997 Sb.

   8) § 8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   9)  §  4  odst.  2  zákona  č.  582/1991  Sb., o organizaci a provádění
   sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 109/2006 Sb.

   10) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých
   zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   11) Zákon č. 133/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   12) § 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.

   13) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.

   19) Zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č.  160/1992  Sb.,  o zdravotní péči v nestátních zdravotnických
   zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

   20)   Zákon   č.   96/2004  Sb.,  o  podmínkách  získávání  a  uznávání
   způsobilosti  k  výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu
   činností   souvisejících  s  poskytováním  zdravotní  péče  a  o  změně
   některých  souvisejících  zákonů  (zákon  o nelékařských zdravotnických
   povoláních), ve znění pozdějších předpisů.

   22) § 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb.

   23) § 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
   §  29  zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění
   pozdějších předpisů.

   24)  § 20, § 23 odst. 1 písm. a), e) až h) a l), § 24 odst. 1 písm. a),
   d),  g)  až  j)  a  l)  a § 31 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní
   výchovy  nebo  ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně
   výchovné  péči  ve  školských  zařízeních  a o změně dalších zákonů, ve
   znění pozdějších předpisů.

   25)  Zákon  č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich
   poskytování (zákon o zdravotních službách).

   26)  §  21a a 21b zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve
   znění pozdějších předpisů.

   27)Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.

   28) § 43 zákona č. 117/1995 Sb.

   28a)  Zákon  č.  111/2006  Sb.,  o  pomoci  v  hmotné  nouzi,  ve znění
   pozdějších předpisů.

   28b)  §  26  odst.  1  a § 28 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., o státní
   sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

   29) § 19 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb.

   30)  Zákon  č.  255/1946  Sb.,  o příslušnících československé armády v
   zahraničí   a   o   některých  jiných  účastnících  národního  boje  za
   osvobození.

   Zákon č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům.

   30a)  Zákon  č.  269/1994  Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších
   předpisů.

   31)  Zákon  č.  18/2004  Sb.,  o  uznávání  odborné  kvalifikace a jiné
   způsobilosti  státních  příslušníků  členských  států Evropské unie a o
   změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění
   pozdějších předpisů.

   31a) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech.

   32) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.

   33)  Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o
   změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   34)  Zákon  č.  552/1991  Sb.,  o  státní kontrole, ve znění pozdějších
   předpisů.

   35) Například § 128 občanského soudního řádu, § 8 trestního řádu.

   36)  Zákon  č.  320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o
   změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších
   předpisů.

   37)  Zákon  č.  218/2000  Sb.,  o  rozpočtových  pravidlech  a  o změně
   některých   souvisejících   zákonů   (rozpočtová  pravidla),  ve  znění
   pozdějších předpisů.

   37a)   Zákon  č.  250/2000  Sb.,  o  rozpočtových  pravidlech  územních
   rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.

   38) § 7 odst. 1 písm. c) a f) zákona č. 218/2000 Sb.

   39)  §  9  odst.  1  písm.  i)  a  § 10 odst. 1 písm. e) a j) zákona č.
   250/2000  Sb.,  o  rozpočtových  pravidlech územních rozpočtů, ve znění
   pozdějších předpisů.

   40)Zákon  č.  561/2004  Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším
   odborném  a  jiném  vzdělávání  (školský  zákon),  ve  znění  zákona č.
   383/2005 Sb. v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální
   pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální
   práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost

   41)  Zákon  č.  111/1998  Sb.,  o vysokých školách a o změně a doplnění
   dalších   zákonů  (zákon  o  vysokých  školách),  ve  znění  pozdějších
   předpisů.

   42) § 5, 10, § 43 odst. 2 písm. d) a § 96 zákona č. 96/2004 Sb.

   43) § 230 zákoníku práce.

   44)  Například  zákon č. 561/2004 Sb., ve znění zákona č. 383/2005 Sb.,
   zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   44a)  Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých
   zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů.

   45) § 36 zákona č. 96/2004 Sb.

   46) § 7 zákona č. 96/2004 Sb.

   47) Zákon č. 96/2004 Sb., ve znění zákona č. 125/2005 Sb.

   47) Zákon č. 95/2004 Sb., ve znění zákona č. 125/2005 Sb.

   Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých
   zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb.

   47a) § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.

   47b)  Například  zákon  č.  561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
   zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   47c)  Položka  22  písm.  l)  a  m) přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o
   správních poplatcích, ve znění zákona č. 206/2009 Sb.

   47d) § 200 a § 203 odst. 1 zákoníku práce.

   47e) § 157 až 160, 162 a 163 zákoníku práce.

   48)  Nařízení  Rady  (ES) č. 859/2003 ze dne 14. května 2003, kterým se
   působnost  nařízení  (EHS)  č.  1408/71  a  nařízení  (EHS)  č.  574/72
   rozšiřuje na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení
   dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.

   49) § 42f zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 379/2007 Sb.

   50) § 42i zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 427/2010 Sb.

   51)  §  16a  odst.  3  zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
   sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 347/2010 Sb.

   52) Zákon č. 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   53) § 4b zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně
   souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 366/2011 Sb.